Psaní značek

Značky (neboli ustálené grafické znaky) jsou různého druhu. Mezi značky patří písmena různého typu (např. značka pro vektor), dále písmena různě upravená (např. značka pro libru či euro), pak také písmena z jiných abeced než latinské (velice často řecké) a rovněž sem patří grafické znaky, které nejsou písmeny – označujeme je jako tzv. ideogramy (jako příklad můžeme uvést značku pro paragraf či procento). U jednotlivých značek je ustáleno a přesně stanoveno, kdy se píše písmeno velké a kdy malé. Důležité je, že za těmito značkami se tečka nepíše.
Ke značkám patří také číslice, a to arabské i římské. Měli bychom vědět, že označují-li číslice číslovku řadovou, píše se za ní vždy tečka.

Napadá mě teď otázka, jak budeme psát číslovku, kterou je možné číst jako základní i řadovou?

V případě, že lze číst určité číslo jako číslovku základní i řadovou, tečka se nepíše. Taková číslice stojí vždy za jménem a označuje např. díly, svazky či stránky knih.

Myslím si, že největší problémy se objevují při psaní mezer u značek.

To je pravda, v mezerách se chybuje nejčastěji. Proto si pravidla psaní mezer u značek připomeneme. Mezera se mezi číslicí a značkou píše v případě, kdy značka vyjadřuje podstatné jméno, např. 10 % (10 procent) nebo 10 km (10 kilometrů) – mezi číslicí a značkou je v obou případech mezera. Pokud ovšem značka vyjadřuje přídavné jméno, musí se psát spojení číslice a značky bez mezery, např. 10% roztok (desetiprocentní roztok), 10km rychlost (desetikilometrová rychlost) – číslice a značka je v obou případech bez mezery.
Bez mezery píšeme také spojení, v nichž je značka vyjádřena slovně, např. 10procentní roztok či 10kilometrová rychlost – přičemž značky jsou zapsány slovy. Nutno ještě podotknout, že se v takovém případě nepřipisuje k číslici pádové zakončení (–ti).