Regionální studia Československého rozhlasu sehrála v srpnu 1968 nezastupitelnou roli

Rok 1968 začal nadějně. Pod vedením Alexandra Dubčeka se rozběhlo Pražské jaro, otevíral se prostor pro svobodnější diskusi, uvolňovala se cenzura a lidé věřili, že socialismus může mít „lidskou tvář“. Tyto změny ale znepokojily Sovětský svaz a v noci z 20. na 21. srpna překročilo hranice Československa přes půl milionu vojáků pěti států Varšavské smlouvy. Během několika hodin obsadili krajská města, důležité instituce i média. Okupace znamenala konec reforem a začátek období, které později dostalo název normalizace.

Televizní vysílání i pražský rozhlas byly umlčeny, ale regionální studio Československého rozhlasu v Plzni zůstalo v éteru. Jeho technici dokázali navázat rozhlasovou štafetu mezi regionálními studii a udržet šíření nezávislých informací po celé republice. Obrovskou roli sehráli i posluchači, především studenti, kteří vytvořili živou barikádu a chránili budovu rozhlasu vlastním tělem. Díky jejich odvaze se z Plzně ozýval hlas pravdy v době, kdy se jej okupanti snažili umlčet.