Regionální studia Československého rozhlasu sehrála v srpnu 1968 nezastupitelnou roli
Srpen 1968 se zapsal do československých dějin jako období nadějí i zklamání. Když vojska Varšavské smlouvy obsadila republiku a umlčela média, jediným hlasem pravdy zůstal regionální rozhlas v Plzni.
Rok 1968 začal nadějně. Pod vedením Alexandra Dubčeka se rozběhlo Pražské jaro, otevíral se prostor pro svobodnější diskusi, uvolňovala se cenzura a lidé věřili, že socialismus může mít „lidskou tvář“. Tyto změny ale znepokojily Sovětský svaz a v noci z 20. na 21. srpna překročilo hranice Československa přes půl milionu vojáků pěti států Varšavské smlouvy. Během několika hodin obsadili krajská města, důležité instituce i média. Okupace znamenala konec reforem a začátek období, které později dostalo název normalizace.
Televizní vysílání i pražský rozhlas byly umlčeny, ale regionální studio Československého rozhlasu v Plzni zůstalo v éteru. Jeho technici dokázali navázat rozhlasovou štafetu mezi regionálními studii a udržet šíření nezávislých informací po celé republice. Obrovskou roli sehráli i posluchači, především studenti, kteří vytvořili živou barikádu a chránili budovu rozhlasu vlastním tělem. Díky jejich odvaze se z Plzně ozýval hlas pravdy v době, kdy se jej okupanti snažili umlčet.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka