Řemesla na západě Čech: houslařství
Severozápadní Čechy a města jako jsou Kraslice nebo Luby u Chebu a houslařství patří k sobě. K výrobě nástrojů svým způsobem pomohla hospodářská krize v době třicetileté války. Tehdy ještě nikdo netušil , že se Kraslicko i Lubsko, díky šikovnosti a umu místních lidí, stanou světoznámým místem ve výrobě strunných smyčcových hudebních nástrojů, zejména houslí a že vychovají řadu mistrů houslařů.
Jedny z prvních „moderních" houslí určitě postavil Ital Andrea Amati někdy v 16. století. U Andreova vnuka se učili slavní houslaři, jako Antonio Stradivari a Andrea Guarneri. Že vám jména něco říkají??, aby ne, vždyť typy houslí zvané Stradivárky a Guarnerky jsou hodně známé. Jedním z pokračovatelů slavných jmen je také mistr houslař Emil Lupač. Bydlí v kolébce houslařství v Lubech u Chebu. Postavil přes 400 mistrovských nástrojů velmi vysoké kvality. A čím se můžou právě jeho instrumenty pochlubit, to je sytým jasným tónem.
Pane Lupači, co pro vás řemeslo houslařství vůbec znamená??
To je můj život já jsem se k houslařství dostal v 15 letech, dnes je mi 77 a stále dělám jedno a to samé řemeslo. Baví mě to, naplňuje a jsem s ním velice šťastný…
Co je vlastně důležitého při řemesle umět a na co je zapotřebí si dát pozor?
Tak nejdůležitější j, že člověk k tomu musí mít lásku a cit, jakmile byste neměli k tomu vnitřní cit tak neuděláte nástroj jaký má být, protože musíte rozumět dřevu, musíte mít hudební sluch. A potom, s tím materiálem musíte umět pracovat, musíte se naučit poslouchat to dřevo, jak hraje. Každý kus je jiný a to je to největší umění.
V dílně Emila Lupače nechybí ponky, odkládací stůl, na kterém momentálně leží kontrabas - také strunný smyčcový hudební nástroj, skříň s nářadím, poličky s různými noži na vyřezávání a všelijaké pilníky. Zkrátka vše co je důležité k výrobě houslí. Ale pojďme k samotnému nástroji. Skládá se z několika dílů.Samotné tělo nástroje je složeno ze spodní a vrchní desky, to co je spojuje jsou luby a celému dílu se říká korpus.
Z jakého dřeva se nástroj vyrábí a jaké jsou další jeho části, to už poví sám mistr houslař Emil Lupač.
Housle se vyrábí z javoru a smrku, je to pěkné dřevo, musí být ale vyzrálé. To znamená, když se pokácí a nařeže, musí schnout. A to trvá nejméně 15 let. Z korpusu pokračuje krk, na něm hlavička neboli šnek, další součástky jsou kolíčky, hmatník a kobylka. Důležitá je duše houslí, umístěná uvnitř korpusu, díky ní se dá upravovat zvuk.
A k tomu slouží na přední desce tak zvané eff otvory. Bez struníku, který drží struny, poutkové struny a také podbradku se housle samozřejmě neobejdou. Důležitý je lan na nástroji.
Jednak je ochranou, ale také díky němu lze upravit zvuk nástroje…
Jak dlouho trvá než vyrobíte jedny housle?
Práce na bílém nástroji trvá zhruba měsíc, poté se lakuje. Lak musí pořádně zaschnout a tak zvaně vyzrát. Pak přijde na řadu broušení a leštění. Konečná fáze se skládá z upevnění kobylky, potažení strun. Celkem jsou jedny housle hotové tak za dva měsíce. Ještě ale není vše u konce, protože pak musím ladit, přehrávat tak abych byl spokojený já ale i zákazník…
Vy jste měl rozdělanou nějakou práci. Na čem jste přesně pracoval?
Mám vypracovanou vnější klenbu vrchní desky, teď pracuji na vnitřní klenbě. K tomu používám dláto a hoblík, poté si vezmu škrabku a desku dočistím. Tento krok je velice důležitý, protože už tady se tvoří zvuk nástroje, ten kontroluji poklepáním na desku. Pokud jsem spokojený, už více materiálu neodebírám, pokud nejsem, dočišťuji tak dlouho až je vše podle mého gusta.
Poznáte podle zvuku svoje housle? Poznal byste je mezi mnohými?
No, představte si, co se mi stalo. Byl jsem v lázních a šli jsme na koncert. To jsem vůbec netušil, že houslista, který zde bude vystupovat, má moje housle. Když začal hrát, tak jsem zpozorněl a říkám si, podle zvuku to musí být můj nástroj. Nedalo mi to a muzikanta jsem se zeptal. Ten mi opravdu potvrdil, že nástroj zakoupil před 20 lety od Emila Lupače z Lubů. Bylo z toho nakonec moc pěkné setkání a mě se splnilo to, že jsem ty své housle takhle poznal.
Donedávna se šikovní houslaři rodili v lubské houslařské škole. Získala i státní statut. Dodnes je jednou z mála v Evropě. V městečku ji už nenajdete, byla přestěhována a sloučena s velkým učňovským komplexem v Chebu. I když mají studenti opět svoji vlastní budovu nově zařízenou je tady jedno velké ALE , říká její vedoucí Jiří Pátek.
V Lubech škola vznikla v roce 1873 a v roce 1908 bylo zahájeno dílenské vyučování. Z pohledu tradice měla škola v Lubech smys,l protože byla v místech, kde se housle vyrábí, jsou zde i mistři houslaři a tak žáci měli větší možnost získávat zkušenosti. Jsme ale rádi, že v rámci chebského okresu se dál škola může rozvíjet.
Po schodech jsme mezitím s Jiřím Pátkem vystoupali do míst, kde se žáci učí vyrábět nebo odborně řečeno stavět housle .
Jiří Pátek: Dílna věrně kopíruje opravdu tu domácí dílnu tak jak jsme zvyklí u výrobců v Lubech, takže je tady část s nástroji, s nářadím, je tady lakovací skříň, kde jsou jednotlivé komponentury na povrchovou úpravu houslí nebo smyčcových hudebních nástroůj. Jsou tady pracovní houslařské stoly, je tady ten známý ponk a veškeré vybavení které potřebují houslaři a naši žáci k tomu, aby postavili velice dobrý a nadprůměrný nástroj .
Učí se ti žáci stavět housle přímo na koleni nebo k tomu mají různé přípravky?
Veškerá výuka opravdu probíhá ručně, stroje používáme jen v těch prvních krocích. To znamená - v přípravě základního materiálu, jinak všechno si pak žáci vyrábí sami - takzvaně na koleně. Neznamená to ale, že by neměli podmínky jako v jiných houslařských ateliérech v republice nebo ve světě, jde jenom o to, že ta výuka probíhá skutečně tak, jak je nastavená v osnovách - umělecko řemeslná stavba hudebních nástrojů.
Učněm houslařské školy tak je taky 17letý Michal Rácz. Michale, proč jsi se rozhodl stát se houslařem? Co tě na tom nejvíce lákalo?
Určitě jsem chtěl pokračovat v řemesle po tátovi, líbilo se mi to od začátku, už jako malý jsem viděl fotku kdy táta předával nástroj. Baví mě to a je to krásné řemeslo.
A co dodat na závěr? Houslařství překonalo všechna těžká období. Vždyť housle jsou nástroj, který má duši a rozdává lidem radost. A šikovní mistři houslaři patří mezi uznávané řemeslníky na celém světě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
