Řemesla na západě Čech: krajkářství

Na pohled křehká, lehká jako peří, přitom pevná s několikasetletou tradicí - taková je krajka. Vzdušná prolamovaná látka s jemným vzorem, která dodnes zdobí ubrusy, dečky, záclony, ale také šaty a kroje.

Podle způsobu výroby rozlišujeme krajky háčkované, šité nebo pletené, největší slávy v našem regionu dosáhla ale krajka paličkovaná, zejména ta strážovská.

"Nejstarší zmínka o paličkování krajek ve Strážově je z roku 1725 z hospodářských tabelů. To jsou vlastně soupisy řemeslníků a z toho roku jsou ve Strážově uváděni krajkáři mezi řemeslníky. Znamená to, že se tam paličkovalo. Zároveň to znamená, že paličkování už muselo mít nějakou vyšší úroveň, že to nebylo jenom pro zábavu, ale na výdělek. Ovšem kde se vzalo, nevíme." vysvětluje Ivana Sieberová z Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech.

Zlatým věkem krajky byl konec 19. a počátek 20. století. Tehdy kromě Strážova vznikly krajkářské školy také v Kraslicích, Jáchymově, Lokti, paličkovalo se také na Chodsku, a to v Domažlicích a Postřekově.

Namále měly ručně vyrobené krajky v první polovině minulého století, kdy k nám z Anglie dorazily paličkovací stroje. "Začaly produkovat jednoduché paličkované krajky a další levný sortiment pro běžné použití. Postupně tak upadal zájem o tu ručně paličkovanou krajku, protože pro běžné nošení strojové krajky bohatě vyhovovaly," dodává Sieberová.

Krajkářská škola ve Strážově skončila v 50., definitivně pak v 60. letech. Na slavnou tradici navázala v 80. a 90. letech Božena Bláhová, která vedla ve strážovské základní škole kurzy a kroužky paličkování. V jejích šlépějích kráčí už 15 let vychovatelka Jitka Jiříková.

"Základním vybavení pro paličkování je herdule nebo poduška. Na Klatovsku se jí říká "houdl". Je to takový polštář, který se plní čistými pilinami. Dává se do pevnějšího plátna, aby piliny neprášily. Dál potřebujeme samozřejmě paličky, háček, špendlíky, bavlněné nitě, nůžky a podvinek. To je vlastně základní kreslený vzor. Podvinek se většinou dává na tvrdý papír. Přes něj se pokládá ještě jedna vrstva průsvitného papíru, aby nitě nebyly od kresby špinavé. Když se potom hotová práce tuží, z podvinku se vypíchají špendlíky a výrobek zůstane natužený podle vzoru, který je na podvinku."
Paličkování dostalo své jméno podle paliček. "Palička to je vlastně taková dřevěná tyčka, přes kterou je udělaný pláštík, my říkáme sukýnka, aby se nitě vevnitř neušpinily. Nitě se natáčí většinou pod pláštík nebo pod tu sukýnku. Jsou různě silné. Většinou se používá bavlna nebo len," upřesňuje Ivana Sieberová a dodává: "Když si pořizují děvčata základní výbavu, většinou kupují patnáct párů, to znamená třicet paliček. Je to poměrně finančně náročné, takže většinou píšeme Ježíškovi. Základní výbava stojí kolem 1000 korun."

Podušce - herduli - se na Klatovsku říká houdl

Samotné paličkování je jednou z textilních technik. "Podstatou je překřižování nití různým způsobem. Základní technika je plátno, polovod, řetízek a k tomu se přidávají lístečky a složitější techniky, které potom vytvářejí krajky do pruhů a ozdoby k lemům," popisuje Ivana Sieberová.

Na kroužek paličkování ve strážovské škole chodí i žákyně 6 třídy Martina Bušková. "Zrovna teď vyrábím psa. Ještě mi to bude trvat zhruba měsíc, záleží kolik času tomu člověk věnuje“. K paličkování ji přivedly kamarádky. "Holky tady v družině paličkovaly a mně se to líbilo, tak jsem to chtěla také zkusit," svěřila se Martina. "Já vyrábím srdíčko," přidává se její spolužačka Katka Pelánová.

Podle vychovatelky Jitky Jiříkové na kroužek chodí většinou dívky, není to ale pravidlem. "Krajku může dělat, kdo má chuť. Máme tu takovou raritu. U nás paličkuje i několik kluků. Zatím pracují docela dobře, jsou šikovní a myslím si, že ještě nějaký čas u toho vydrží."

Kroužek paličkování ve strážovské základní škole vede  vychovatelka Jitka Jiříková

Ve Strážově samozřejmě myslí i na starší krajkářky. "Nemáme kurz, kde se zdokonaluje technika a který by vedla krajkářka s odborným vzděláním, přesto starší krajkářky chodí, vzájemně si radí a pomáhají, scházejí se jako děvčata každou středu,"vysvětluje Jitka Jiříková.

Jednou z těch starších krajkářek je Růžena Kalivodová. "Já teda moc paličkovat neumím, i když už bych na to měla věk. Paní Jiříkovou obdivuju, jejíma rukama projdou všechna děvčata ve Strážově, ona je všechny naučí paličkovat, to je úžasné. Sama vím, jak je to těžké a ona to dokáže naučit malé děti. Moje vnučka chodí do třetí třídy a také paličkuje, ale nemá trpělivost. Myslím si ale, že i když se tím nebude živit, jednou až bude starší, vrátí se k tomu. Přišla jsem si pro radu. Právě teď paličkujeme s vnučkou společně kočku, ale ona ještě neumí ty zatáčky, tak jsem se přišla poradit. Máme radost, že děláme nějakou smysluplnou práci."


Jitku Jiříkovou zájem malých i starších krajkářek těší: "Já jsem ráda, že děvčata chodí paličkovat, protože i mně samotnou to těší, když potom dokážou vyrobit pěkné věci a mají nějaké výsledky," uzavírá Jitka Jiříková. Mladé strážovské krajkářky tak mohou napodobit úspěchy svých babiček, které v polovině minulého století spoluvytvářely obrovské krajky pro prezidentskou lóži v Národním divadle v Praze.


Kdo by se chtěl krajkářskému řemeslu přiučit, má několik možností. "Ten základ mohou zájemci získat v různých kurzech, a to podstatě ve všech oblastech, kde se dodnes paličkování udrželo. Tady v regionu Klatovska bych zmínila kromě Klatov a Strážova také výuku v Bolešinech, Přešticích, v Horažďovicích - a těch míst je více. Pokud by se chtěl někdo vzdělat a mít tuto odbornost, musí bohužel pouze do Prahy do Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel. Případně se částečně v rámci textilních technik paličkování věnují na univerzitě v Ústí nad Labem," vypočítává Ivana Sieberová z klatovského muzea.

Paličkování je umění i zábava


Současné trendy dokazují, že i krajka může být moderní. Myslí si to Jitka Jiříková ze Strážova. "Poslední dobou se prosazují kombinace krajky paličkovavné a fotografie nebo třeba kombinace ručního papíru s krajkou. Přidává se drátek nebo takový zvláštní materiál gympa. A kombinace těchto všech novinek krajce prospívá, protože se modernizuje a řekla bych, že pokud tento trend vydrží, krajka jako oděvní a bytový doplněk má velkou šanci, že se udrží i na počátku tohoto století."


A tak není pochyb, že o západočeských krajkách, krajkářkách a snad i krajkářích ještě uslyšíme.

autor: lum
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.