Shlížet a zhlížet

O slovesech shlédnout a zhlédnout už byla napsána řada jazykových koutků. Tvary nedokonavých protějšků těchto sloves, tedy tvary sloves shlížet a zhlížet, naopak nepatří mezi často probíraná témata, ale za probrání rozhodně stojí.

Co je na nich pozoruhodného?

Vlastně totéž, co u sloves shlédnout se s a zhlédnout se z, tedy kdy psát s a kdy z. Ukážeme si to třeba na tvarech přítomného času. Psaní se s je správné tam, kde se vyjadřuje pohled shora dolů, např. z výšky dvou pater shlíží na žulové dlažební kostky nebo hotýlek z vršku shlíží na okolní krajinu. Platí to i tam, kde je shlížení z výšky jaksi pomyslné, např. vítězný tým shlíží na zbytek ligy z první příčky tabulky. A konečně se s píšeme tvary slovesa shlížet i ve významu pohrdavého pohlížení na někoho druhého, např. Petr shlížel na Roberta s pohrdáním. Všimněme si také, že po slovesu shlížet je v tomto významu typické spojení s předložkou na.

Kdy naopak píšeme „zhlížet“ se „z“?

Psaní se z je náležité tam, kde se jedná o pohlížení na něco, co se nachází prakticky ve stejné úrovni, např. manažer právě zhlíží doručené obchodní nabídky nebo Jitka ráda a bez donucení zhlíží moderní výtvarná díla nebo Petra se zhlíží v zrcadle. Zhlížet se z píšeme i ve významu „najít v něčem zalíbení“, „se zalíbením hledět“. V tomto významu se zhlížet užívá ve spojení se zvratnou částicí se, např. zhlédl se v rybaření nebo zhlédla se v hrdinovi románu.

A co slovo „vzhlížet“? Kdy se používá?

Předpona vz- obecně vyjadřuje směřování vzhůru a nejinak tomu je u slovesa vzhlížet, kterému dává význam „hledět směrem vzhůru“. Dobře patrné je to například ve větě turisté s obavami vzhlíží k potemnělé obloze. Směřování pohledu vzhůru je dobře znát i ve větě dívka plaše vzhlíží od rozečtené knihy. Sloveso vzhlížet se dá použít i v přeneseném smyslu s významem „obdivovat“, např. vzhlížejí k němu jako k autoritě.