Slaneček v lese? Tak voní některé holubinky!

14. říjen 2015

Až vám v lese zavoní slaneček, nemyslete na ryby a hledejte holubinky. Vůně, pro někoho možná zápach, slanečka může být dobrým vodítkem pro nalezení některých hub, především holubinek. Nejčastější z nich je holubinka révová (Russula xerampelina).

Holubinka révová - popis

Další holubinky s vůní slanečka

Holubinka slanečková (Russula graveolens) – jako slaneček páchne už od mládí, roste pod listnáči, zejména pod buky, habry, břízami, najdeme ji v listnatých a smíšených lesích a to pouze do září.

Holubinka buková (Russula faginea)

Holubinka sametová (Russula amoenoides)

Jedlost uvedených holubinek
„Všechny tyto holubinky jsou jedlé, takže platí: Pokud najdu v lese holubinku a páchne slanečkem, je určitě jedlá,“ uzavírá Svatopluk Holec.

Jde o poměrně častou holubinku s menším až středním kloboukem o průměru 5 až 12 cm. Klobouk je hladký, nejdřív sklenutý, potom jako u většiny hub vmáčklý, zářivě červené barvy, která může nabíhat do karmínového, na středu klobouku až do černavého odstínu.


Rady, nápady i zajímavé tipy a informace související se zájmovou činností a koníčky si můžete poslechnout každý pátek od 18 do 19 hodin v Hobby magazínu speciál Českého rozhlasu Plzeň.

Audio archiv tohoto pořadu najdete zde.

Pokožka je přibližně do poloviny poloměru slupitelná. Starší plodnice může mít klobouk na okraji krátce rýhovaný. Lupeny jsou na okraji tupé, zpočátku mají barvu světlé smetany, která se časem mění na okrovou. Jsou vidlené a to velmi blízko u třeně – vypadá to jako písmeno V. S věkem a poraněním lupeny hnědnou.

Třeň bývá buď celý nebo částečně červený jako vybledlá barva klobouku, vzácně je celý bílý, postupem doby vrásčitý. Průměr třeně dosahuje 1,5 až 2 cm. Stárnutím, otlakem nebo poraněním třeň i dužnina nabírají žlutou až okrově hnědou barvu.

Chuť a vůně

Mladší plodnice holubinky révové jsou mírně štiplavé, starší a zavadající mají zřetelné aroma slanečku. „Já jsem jich jednou nabral košík, jel jsem autobusem a když jsme dojeli, tak okolo mě už nikdo neseděl,“ vzpomíná s úsměvem mykolog Svatopluk Holec.

Zápachem slanečku se nenechte odradit, vařením se zcela vytrácí. „Je to docela solidní jedlá holubinka, i když není úplně z nejlepších. A dokonce ve Skandinávii, pokud tam ovšem sbírají houby, ji považují pomalu za nejlepší houbu,“ dodává plzeňský mykolog.

Výskyt

Holubinka révová je podzimní houba, kterou můžeme nacházet až do konce listopadu na kyselých půdách podhorských i horských lesů. Vázaná je na jehličnaté stromy, borovice a smrky.

Spustit audio