Šťastný - nešťastný Valentin

14. února je den zasvěcený knězi a mučedníku sv. Valentinu Římskému. Je uctívaný jako patron mladých lidí a jejich upřímné lásky. Žil v Římě za panování císaře Claudia II. ve druhé polovině 3. století. Podle legend byl lékařem, který údajně navrátil zrak slepé dívce, a také proti vůli císaře tajně sezdával zamilované dvojice. Rovněž doporučoval mužům, aby nechodili do války a zůsta­li doma se svými ženami. Za to byl nakonec popraven. Hrob mučedníka Valentina na jedné ze sil­nic vedoucích do Říma se brzy stal pout­ním místem křesťanů. Později zde byla vy­stavěna bazilika. Dnes je sv. Valentin známý především jako patron zamilovaných.

Láska nebo nemoc?

Valentýnský svátek se 14. února tradičně slaví v anglosaských zemích, ve Francii a Belgii právě jako svátek partnerské lásky. Je to den, kdy se posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tradičním motivem srdce jako milostného symbolu. Do českých zemí přišel tento zvyk až po roce 1990. Lidové tradice spjaté se sv. Valentinem měly na našem venkově jiný ráz. Svatému Valentinovi se připisovala ochrana před padoucnicí, jež bývá ve starých lékařských knihách označována jako „nemoc sv. Valentina". V agrárním prostře­dí byl považován za ochránce před nemocemi domácího zvířectva.

Nešťastný den

Pro den sv. Valentina na českém a moravském venkově platily zákazy určitých činností. Jejich nedodržením by z neúcty ke světci vznikly na hospodářství škody. Den byl považo­vaný za veskrze nešťastný. Proto se nemělo 14. února odstavovat žádné mládě, neboť by nerostlo a zakrnělo. Častým doporučením bylo nenasazovat ten den slepice nebo husy na vejce, protože by se kuřata a housata špatně líhla a brzy by pošla.

Tvůj Valentin

Vraťme se ještě k svátku zamilovaných, který v západní Evropě a Americe tradičně provázejí psaníčka, tzv. valentinky. Právě ty jsou hlavní příčinou nekončící popularity tohoto světce. Legenda vypráví, že se do uvězněného Valentina zamilovala žalář­níkova dcera. Zanechal jí dopis podepsaný „s láskou Tvůj Valentin". Tato věta přežila staletí a dodnes se používá místo podpisu. Správná valentinka je totiž ano­nymní, a tak se může stát, že jich někte­rá dívka dostane víc, od několika ctitelů – Valentinů. Tradice je to opravdu dlouhá, nejstarší valentinky se dochovaly až z 16. století.