Stín jednoho výročí

Když se v roce 1918 Československo zrodilo, nemělo u kolébky sudičky pouze s příznivou věštbou. Do budování státu zasáhla hospodářská krize. Dvacáté výročí vzniku republiky se neslo ve znamení Mnichovské dohody. Následovala okleštěná druhá republika, pak protektorát a válka. Oslavy třicátého výročí se konaly zase v jiných v poměrech – v počínající totalitě takzvaného lidově demokratického zřízení. Ovšem ještě předtím, než se komunisté definitivně ujali moci, spatřilo světlo světa osudové rozhodnutí. 28. října 1945 vstoupilo v platnost masivní znárodnění klíčového průmyslu, dolů, bank, pojišťoven a firem s více než pěti sty zaměstnanci. V poválečné euforii to bylo vnímáno jako přelomová událost jednoznačně kladného významu.

Asi málokoho napadlo, že je to svého druhu ekonomický Mnichov. Tak jako ten politický byl vstupní branou k ukojení Hitlerových ambicí vůči českým zemím, znárodnění bylo předstupněm k ukojení mocenských ambicí politiků komunistické strany. Cestu k únoru 48 jim pomohli vydláždit tehdejší demokratické levicové partaje i prezident Edvard Beneš. Pravicové strany se proti tak obrovské změně vlastnických poměrů ohradit nemohly, protože žádné neexistovaly. Po válce jejich účast na politickém životě povolena nebyla. Neexistovala opozice jako varovný indikátor krátkozrakých rozhodnutí. Kdo se ohradil proti tehdejší politické linii narýsované Košickým vládním programem, byl ocejchován jako reakcionář.

Dělník s kladivem|foto: Comstock Images

Osvobození od nacismu nabízelo šanci začít budovat stát znovu a lépe. Jistě: ne všechno, co platilo za první republiky bylo dobré a hodné oživení. Stejně tak ale – ne všechny takzvané staré předválečné pořádky byly špatné a hodné zavržení. Osobnostem z vedení poválečného Československa se do velké míry podařilo vylít s vaničkou i dítě. Opojeni pocitem vítězů zapomněli tehdejší demokratičtí lídři na prostou pravdu. Že činit čertu dobře znamená jedinou jistotu: jako odměnu pouze peklo. Koneckonců jeho pozemskou variantu pak mnozí z těch, kdo šli komunistům po válce možná nevědomě, nicméně ochotně na ruku, sami v jejich věznicích okusili. I takový může být pohled na 28. říjen. Ten, který se váže k roku 1945.