Svoboda a odpovědnost
Naše hlavní město se v těchto hodinách mění na jakousi pomyslnou metropolí celého západního světa. Vrcholné zasedání Organizace severoatlantické smlouvy přivádí do Prahy nejen bezmála pět desítek nejvyšších státních představitelů, ale také nebývalé množství odpůrců tohoto vojensko-politického uskupení. Právě jim věnuje své zamyšlení Lubomír Stejskal
Pro někoho prestižní záležitost, pro jiného nepříjemná komplikace. Pro dalšího pak příležitost k pokojnému vyjádření odporu, anebo – a o to vyvolává obavy především - k násilnému protestu. Summit NATO nabízí široké spektrum postojů, každému podle jeho gusta. Ať už máme k Organizaci severoatlantické smlouvy nebo k samotné organizaci pražského setkání jakékoliv výhrady, jedno bychom přehlédnout neměli. Že jde o spojenectví demokratických států a že pořadatelem je rovněž demokratická země. Z této zdánlivé samozřejmosti vyplývá, že právo na vyjádření postoje musí mít - a ovšemže také mají - nejen představitelé aliance, ale také její zapřisáhlí nepřátelé. Tedy ti, kdo obvykle kladou mezi NATO a bývalý Varšavský pakt rovnítko. Přitom nejlepším důkazem toho, že se hrubě mýlí, jsou sami protestující. Stačí si jen představit, jak by před pádem železné opony dopadli, kdyby chtěli pokojně demonstrovat proti summitu Varšavského paktu v některém komunistickém hlavním městě. Z výčtu protestních akcí chystaných na tento týden do Prahy je zřejmé, že svobodná společnost dává opozičním názorům prostoru dostatek. V této souvislosti nelze přehlédnout, že všemožná omezení pro obyvatele a návštěvníky Prahy nejdou na vrub pouze samotného zasedání, ale také opozičních protiakcí. Demonstranti si tak automaticky nárokují to, co politickým elitám upírají. Jejich zhusta zamaskovaní mluvčí říkají, že hlavním cílem protestů je propagace vlastního pohledu na alianci. To je jistě legitimní a hodné respektu. Současně ale musí být dodržena striktní podmínka, že vše se bude odehrávat pokojnou formou. V opačném případě se hodnocení situace na této pomyslné šachovnici radikálně změní. Z partnerů demokratického dialogu na téma NATO se rázem stanou svého druhu pouliční teroristé. V tom okamžiku už nepůjde o ideje týkající se summitu, aliance či samotného kapitalismu, ale o svaté právo demokratického režimu na sebeobranu před násilím. Zde připomeňme, že ruku v ruce se svobodou jde odpovědnost za vlastní konání. Pouze na odpůrcích Severoatlantické smlouvy tedy záleží, kam až budou ochotni zajít a kam sami sebe zařadí. Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
