Ten český kraj je jako ráj
Šest stovek lidí v září manifestovalo před pražským magistrátem za záchranu Klánovického lesa. Petici proti jeho vykácení do letošního června podepsalo 22 a půl tisíce občanů. Nechtějí ztratit oblíbené místo oddechu a vycházek, kam dosud chodí mladí i staří, kde mohou jezdit invalidní vozíky i dětské kočárky, a které je cílem rodinných výletů. Nechtějí místo lesa golfové hřiště. Spor se stal podnětem pro zamyšlení Evy Klausnerové.
Česká vláda uvolnila ze státní pokladny 115 miliard korun na likvidaci škod, které zdejší krajině a přírodě způsobil bolševický režim. Je to největší státní zakázka tohoto volebního období. Pro nás všechny by to měl být důvod k radosti. Mnoha lidem ale radost zkalí nepříjemná otázka: Kdo a kdy bude likvidovat škody, které zdejší krajině a přírodě právě teď způsobuje neviditelná ruka trhu?
Bezuzdná honba za ziskem se v Čechách neohlíží na žádné vyhlášky, územní plány, mezinárodní závazky, ani na pravidla slušnosti. Nepomáhají protesty ani soudy. Nepovolené stavby nikdo nebourá, zákaz dovozu odpadků se nerespektuje, likvidace vzácných rostlin a živočichů je na denním pořádku a neoprávněné kácení stromů zůstává bez trestu. Mnoho škod se už nedá napravit.
Praha, matka měst, má od září nový spor s občany. Má být vykácena část Klánovického lesa. Není nic platné, že les je jedním z mála míst, kde si Pražané mohou odpočinout v nefalšované přírodě. Nepomáhá dokonce ani skutečnost, že les je součástí Zvláště chráněného území v oblasti Natura 2000. Investoři se rozhodli v něm vybudovat golfové hřiště. Mají pro to dva pádné důvody. Za prvé v Klánovicích už golfové hřiště bylo za nacistické okupace. Za druhé chtějí přece pokácet hlavně náletové dřeviny.
Jak vypadá nekvalitní náletová zeleň? Jsou to shluky břízek, šípkové růže na mezi, keře černého bezu, před kterými máme poklekat, plané třešně, jež jsou útočištěm ptáků, osamělé borovice. Tato krása a poezie v narýsovaném světě technokratů nemá co pohledávat. Tam je nejlépe každé nezastavěné území zplanýrovat, ohradit a za vniknutí vybírat vstupné.
Po sametové revoluci jsme milovali všechno, i reklamy a stavebníky. Uznale jsme pozorovali, jak opravují Bílé nároží a synagogu a planetarium a další budovy, a jak se pod jejich rukama šedivá Plzeň zázračně proměňuje. Postavili nové domy, ale pak se začali mlsně ohlížet po každém místu procházek a odpočinku. Zlikvidovali prostor U Ježíška, zastavěli parčík Pod Záhorskem, obklíčili předměstí nevzhlednými krabicemi, ale pořád to nestačí. Dneska už se jich každý bojí.
Z pražských Hradčan i z podbrdských vísek zvučí větičky o našich národních zájmech. To nebrání novodobým divokým kapitalistům, aby se ke své zemi chovali jako kořistníci. Je smutné, že veřejná správa příliš často tomuto ohrožení našeho národního zájmu jen uhranutě přihlíží. Pražané se teď obracejí o pomoc do Bruselu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
