Tosta Aš

Jeden z nejznámějších českých textilních výrobců Tosta Aš vznikl po druhé světové válce z několika menších továren. Začleněny do něj byly především pletařské závody z celých západních Čech. Tosta tak navázala na tradiční a slavnou výrobu chebského regionu.

Na začátku dvacátého století textilní průmysl v Aši vzkvétal, v roce 1924 bylo ve městě více než 120 tkalcoven, desítka barvíren, přes padesát pletáren a téměř 130 míst, kde se pletly punčochy. Bohatství ašských továrníků podporovalo propagandu Konráda Henleina, což vedlo k posilování jeho Sudetoněmecké strany a postupně docházelo k přebírání moci v okrese. To mělo za následek odchod spousty českých obyvatel z regionu.

Během druhé světové války se situace nejen v Aši, ale na celém Ašsku značně zhoršila. Textilní výroba ztrácela na své síle kvůli úbytku obyvatelstva a německé úřady zastavovaly novou výstavbu ve městě. V dubnu 1945 vstupují do Aše americké jednotky, válka končí, ale problémy ne. Další úbytek lidí přinesl odsun německého obyvatelstva a tím poklesl počet obyvatel o více než polovinu. I když byly některé textilní závody předány do státní správy nebo do rukou nových českých osídlenců, nebylo možné udržet všechny v provozu.

Některé firmy ale přežily. Část z nich pak vytvořila národní podnik Továrny stávkového zboží, později národní podnik Tosta. Ten byl vlastně nástupnickou organizací spojených prýmkařských závodů Měděnec, které těsně po válce vyráběly pletené zboží. Tosta Aš vznikla v roce 1953 a byly tam začleněny podniky na výrobu rukavic a přádelny v Aši, Hazlově a Libé. Firma se postupně stala pletařskou velmocí se čtyřstupňovou výrobou od suroviny po hotové konfekční výrobky, jako jsou sportovní a domácí ošacení, dámské noční košile a pyžama, dámské prádlo nebo pánské košile. Jako jedna z mála si zachovala tradiční výrobu rukavic. V 80.letech době největšího rozkvětu měla i vlastní učiliště a zaměstnávala kolem tisícovky lidí.

Práce bylo hodně, výdělky byly dobré, pracovalo se v úkolové mzdě. Dalo se tam vydělat i tři tisíce korun, ale to už se museli hodně, hodně snažit,“ vzpomíná Zdeňka Eichlerová, které v Tostě pracovala.

Po sametové revoluci ale sláva textilky stejně jako dalších podobně zaměřených společností začala upadat. Chyběl i dostatek kvalifikovaných pracovních sil, protože o učiliště zaměřená na textilní obory přestal být zájem a vycházelo z nich stále méně a méně žáků.

Když jsem tam pracovala já v roce 1987, než jsem odešla na mateřskou dovolenou, tak tam ještě byly dvě směny, ale když jsem se po mateřské v roce 1992 vrátila, už se pracovalo jen na jednu směnu a bylo vidět, že již o výrobky z Tosty není takový zájem, podotýká Zdeňka Eichlerová. Tosta byla ztrátová hned po privatizaci v roce 1992. Kdysi slavný podnik začal postupně propouštět své zaměstnance. Do bankrotu se firma propadla poté, co ji ovládl písecký Jitex. Byl sice zredukován výrobní program, založena dceřiná společnost Tostex s alespoň částečně rentabilním provozem, ale ani to nepomohlo. V polovině roku 1997 se firma dostala do konkurzu a v současné době je v likvidaci. Nicméně areál v Aši stále existuje, ovšem budovy jsou opuštěné a chátrají. Část areálu slouží jako sklad dřeva.

Textilní průmysl u nás stejně jako v jiných evropských zemích nyní dlouhodobě doplácí na levnou pracovní sílu v Asii, kam většina vlastníků přesouvá svou výrobu textilního zboží.