Umírání za dlouhého dne

28. listopad 2002
Publicistika

Zdravotnictví - téma vždy věčné, vždy vděčné a stále aktuální. Zvláště v Karlovarském i Plzeňském kraji, kde se pojí s nejasnou budoucností možná několika nemocnic. K odvaze seznámit veřejnost s pravým stavem zdravotnictví vybízí v poznámce Ondřej Vaculík.

Kdo si dnes ještě vzpomene na politika mírně pokleslých koutků i choutek a nepřijatelně prozíravých názorů v oboru zdravotnictví? Ano, ten muž se jmenuje Miroslav Macek a on to byl, kdo jako poradce ministra zdravotnictví až nesnesitelně otevřeně mluvil o přebujelé síti nemocnic, o nutnosti vybrat nemocnice životaschopné s odpovídající tzv. spádovostí a klientelou, kvalifikovaným personálem a moderní technikou, a navrhoval ty ostatní proměnit na Léčebny pro dlouhodobě nemocné, nebo je vůbec zrušit. Proti takovému plánu se okamžitě vzedmula vlna odporu jak ze strany lékařů hlavně ohrožených nemocnic, tak ze strany starostů. Ale protestovala i veřejnost, hlavně vzhledem k ubohé dopravní obslužnosti na našem venkově, tedy špatné dosažitelnosti větších vzdálenějších nemocnic. Řečeno politickou hantýrkou: plán na rušení nemocnic spolu s čachry kolem privatizace Knižního velkoobchodu a možná dalšími, Miroslavu Mackovi zlámaly vaz.

nemocnice - transfůzní oddělení

Pozdější levicová vláda se od plánu na rušení nemocnic přímo distancovala, rozvoj zdravotnictví si vetkla do štítu. Přesto v Plzeňském a Karlovarském kraji jsme svědky něčeho jiného - nejprve během měsíců zanikla nemocnice ašská, málem z kómatických mrákot se podařilo probrat nemocnici klatovskou a nyní jsme svědky bolestného umírání nemocnice v Plané u Mariánských Lázní. Skoro to vypadá, jako by levicová vláda své zdravotnictví tajně rozvíjela Mackovým plánem. Zanikající okresy povětšině neměly ani síly na dotování prodělečných nemocnic, ale ani dost odvahy, aby zánik nemocnic veřejně vyhlásily. Zvolily způsob jakéhosi "umírání za dlouhého dne". Jejich odpovědnost a zřizovatelské povinnosti nyní přebírají krajské úřady. I ony mají své zdravotní rady, kteří nějakou zdravotnickou politiku, nějakou koncepci musí mít. Už by pomalu měli vědět, na která zdravotnická zařízení peníze budou, a na která nejspíš ne, a jaké možnosti kraj má. A měli by mít také odvahu svůj záměr zveřejnit. Každý pacient má přeci právo vědět, na čem je. Zejména ředitel plánské nemocnice Kamil Kosturik i jeho zbývající zdravotnický personál by možná ocenili, kdyby odpovědní politici místo populistických slibů našli odvahu k prohlášení zásadnímu, že oživovat mrtvolu nemá smysl. Je to nejen zbytečné a marnotratné, ale zejména to ničí duši ranhojičů.

Pardubice nemocnice Aro
autor: Ondřej Vaculík
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová