V bazénu

Prázdniny v maloměstě mého dětství jsme trávili na koupališti u řeky Mže. Bazén byl zbudován kdysi ve 30. letech v duchu německého smyslu pro tělesnou výchovu - břehy kamenné, s travnatou rozlehlou plochou kolem, s kabinami zadarmo, s hospodou a dřevěnou verandou, zastřešeným tanečním parketem, nyní kolem na trávníku deky a plážové košíky ze silonového proutí. Naše stará, pětačtyřicetiletá vysoká a kostnatá profesorka klavíru krauluje chladnou vodou v dokonalém stylu absolventky předválečného německého gymnázia, zatímco my, kluci a holky, pinkáme míčem v kruhu. Erotickým výzvám nerozumím, po klucích nekoukám, zato po holkách jedu pohledem soutěživým. Závidím úplně plochá břicha, úplně rovná stehna a lýtka tvarovaná tak, jak dnes je pro modelky úplně nepřípustné, ale tenkrát se tomu říkalo "hezký nohy". Strašlivé úsilí stálo v našem oblačném kraji souvislé jednobarevné opálení. Profesorka klavíru uplavala svých dvacet padesátek, noří široká ramena z vody, sundavá gumovou koupací čepici. "Prima voda, Zemančík," řekne vesele, to oslovení příjmením tak nemyslí, jen jí nejde pátý pád.

Do krytého bazénu chodím plavat až poslední dobou, kdy bydlím ve velkém městě a kdy se z venkovských přírodních koupališť staly "akvaparky". Clonou vody pozoruji ženy ve sprše, rozpomínám se na míry krásy ze svého času pozdního dětství a vskutku: tehdy obdivované tvary ženské postavy poznávám leckde i dnes. Dnes ale vidím jinak, nutno říci.

Na tobogánu

Mladé dívky jsou krásné všechny. Už jsou na nich vidět budoucí odlišnosti postav, ale zatím jsou pevně obtažené jemnou a pružnou kůží, na jejich tělech není jiných míst než oblých a také - k čertu s jednobarevným opálením - každá mají po celém těle jiný barevný odstín. S mokrými vlasy přilepenými k hlavě má tělo každé dívky svou vlastní barvu, v tom jsou dívky jako koně - všechny stejné, každá jiná,všechny krásné, každá jinak. Je tu však jedno podivuhodné kouzlo: tyto krásné nahé dívky pohasnou a zmatní už v plavkách a usušené, učesané, oblečené a namalované zploští se jak fotka na reklamě a zhasnou docela. Zda všechny?

Všechny, přísahám.

Nejkrásnější jsou třicetileté matky malých dětí. Jejich těla už sice nemají perleťovou záři pleti docela mladých dívek, zato je na nich víc světla a stínu a protože jejich tváře už mají zřetelný výraz, jsou krásné v plavkách a oblečené též. Jsou krásné i vzájemnou podobou s malinkými dětmi, společné pole tělíčka ještě téměř zvířecího a ženské krásy na samém svém vrcholu vzbuzuje naději v budoucnost lidstva.

Matka se potápí s děckem|foto: Aquasvět

U žen středního věku je zřejmě vidět, jak věk a mateřství nemají žádný vliv na stavbu rysů a kostí a svalstva. Kostra vystupuje zřetelněji a tak mezi těmito ženami jsou nejkrásnější ty vysoké, kostnaté, s širokými rameny a boky. Ale i kdysi oblé a kulaté krásky dovedou svoje mladé pružné tvary přetvořit v měkkost jinou, zásadnější. Jestliže mladé dívky patří ještě svému vlastnímu očekávání a mladé matky hlavně otcům svých dětí, tak čtyřicetileté ženy jsou svou krásou k radosti tomu, kdo se umí dívat.

Na ženách středních let, svých vrstevnicích, ze zvyku odhaduji, zda měly v časech naší zelené studené plovárny úplně rovná stehna a zcela plochá břicha, a už to nepoznám. A jenom my, stárnoucí ženy, se ve sprše krytého bazénu na sebe díváme zpříma, přátelsky, a jenom my se zdravíme. Spojuje nás naše uvadající krása, kterou si teprve nyní navzájem potvrzujeme, neboť jsme o ní nevěděly nic v časech její zelené slávy na venkovských plovárnách před třiceti lety.