Ve svých 8 letech našla panenku po babičce, základ budoucího Muzea panenek

V muzeu je asi 300 panenek|foto:Soňa Vaicenbacherová, Český rozhlas

Když vstoupíte do Muzea panenek v Purkyňově ulici v Plzni, nevíte, kam s očima dřív. Ve dvou malých místnostech je jedna panenka vedle druhé. Podle majitelky muzea a sběratelky těchto hraček Jiřiny Havlové se sem vejde asi 300 panenek: „Dávám dohromady českou sbírku, jsou zde hlavně panenky československé, ale i ze zahraničí, např. z USA, Japonska a Francie. Jde o starožitné, ale také sběratelsky zajímavé moderní panenky.“  

Nejstarší panenka v muzeu i sbírce Jiřiny Havlové je z r. 1905: „Má porcelánovou hlavu, pravé lidské vlasy a skleněné oči. Je největší z panenek v muzeu.“ Panenka měla pohnutý osud, z přiloženého dopisu vyplývá, že její holčička musela za 2. sv. války do koncentračního tábora a panenku před odjezdem věnovala jinému děvčátku. Dopis se svým příběhem má řada vystavených panenek.

V plzeňském Muzeu panenek se cítí dobře jak děti, tak dospělí

Při prohlídce muzea jsou ve svém živlu děti i jejich rodiče nebo prarodiče. Ti nejmladší obdivují krásu panenek, s některými si mohou opatrně pohrát a vyfotit se s nimi. Úspěch mají ty, které vypadají jako obrovské Barbie. „Jde o sběratelské skvosty, výstavní panenky, se kterými si nikdo nikdy nehrál,“ ukazuje majitelka muzea na panenky v princeznovských šatech a další, které byste na první pohled zaměnili s živým dítětem.

26 fotografií

Dospělí v Muzeu panenek v Plzni hlavně vzpomínají na své dětství a hračky. Zejména panenky v originálních krabicích dokážou člověka přenést do chvíle, kdy takovou rozbaloval třeba pod vánočním stromečkem, o narozeninách, po návštěvě příbuzných. Také Jiřina Havlová vzpomíná, když bere do ruky zlatovlasou celuloidovou panenku, svoji nejoblíbenější a první starožitnou: „Je od mojí babičky. Ema od firmy Arko z roku 1948. Ve svých 8 letech jsem ji našla na půdě na chalupě, od té doby jsem ji s sebou převážela sem a tam. A pak jsem k ní pořídila další panenku a další panenku.“