Vlak jede krajinou

Před mnoha lety jsem vlakem projížděla Polsko. Celou cestu jsem stála u okna
a pozorovala proměny krajiny, oráče za pluhy, pasoucí se kozy a krávy a také
průvody Božího těla s řadami bílých družiček, které u nás byly zakázané. I
když jsme nikde nevystoupili, dodnes mám tyto obrázky z Polska před očima a
jsem ráda, že jsem je viděla.

Nedávno moje přítelkyně jela z Českých Budějovic do Prahy. Těšila se, až
budou za Táborem projíždět malebnou končinou, které se říká Česká Sibiř,ale
byla trpce zklamaná. Neviděla nic. Podél trati se tam táhne protihluková
betonová stěna a cestující si připadají jako v dlouhém tunelu. Nové úpravy
na dráze prý mají sloužit ke zvýšení komfortu, ale stěny jsou nepříjemné a
deprimující.

stavba protihlukových stěn|foto: Alena Palečková

I u nás ve Skvrňanech při budování nové zastávky, rostly okolo ní vysoké
černé zdi. Ráda jsem se dala poučit, že zodpovědní činitelé chtějí chránit
obyvatelstvo před nezdravým hlukem. Ztratili jsme sice výhled na nivu podél
řeky Mže, ale železniční stavby se k nám zachovaly velmi ohleduplně. Teprve
později se mi na mysl začaly vkrádat pochybnosti. Občasné projetí vlaku
přece neohrozí náš sluch víc, než ohlušující rámus od sekaček na
trávu nebo silostrojů na čištění chodníků, kvílení automobilů nebo řev
motorek a čtyřkolek. Je divné, že tyto nepříjemné vjemy zodpovědným
činitelům nevadí. A jak zdí přibývalo, začaly se množit i různé stesky.
Někteří lidé dokonce u stavebníků protestovali, že nechtějí, aby jejich dům
byl chráněn, protože zábrany je oddělují od okolí i od sousedů, ale nebylo
jim to nic platné.

Nedávno jsem se dočetla, že při současných úpravách tratí jsou nejdražší
právě ty betonové zábrany. A že si dráhy musí půjčovat miliardy korun na
další modernizace. Můžeme se prý těšit na nové vozy, které budou pohodlnější
a méně hlučné, než ty, kterými jsme dosud jezdili. Ty zprávy mě uvedly ve
zmatek. Když dráhy musí šetřit, proč zalévají peníze do betonu, který nikdo
nechce ? A proč nás mocí mermo chrání před hlukem, když nové vagony budou
tiché ?

Rychlovlaky|foto: Comstock Images

Plánuje se, že z Plzně do Prahy dojedeme za půl hodiny. Aby se cesta ještě
více zkrátila, od Berouna až na Wilsonovo nádraží se pojede tunelem. Po
jízdě tunelem ale asi každý netouží. Neztrácí se za technickými parametry
člověk, který ve vlaku sedí ? Komfort přece nespočívá jen v rychlosti, ale
také v pohodlí a v hezkém výhledu na známá místa. Jedoucí vlak patří do
české krajiny, děti mu mávají, lidé si podle něj kontrolují čas a houkání
navozuje romantický pocit dálek a neznámého světa. To všechno se má asi
ztratit. Vlak strčíme za zdi a do tunelu a budeme pyšní, jak překonáváme
technické rekordy. Že cestující z toho betonu a izolovanosti leda rozbolí
hlava, už málokoho zajímá.