Vlastní názor
Také o tom, jak velmi a čím jsou ovlivňovány naše postoje k tomu či onomu, o zjednodušování, kvantitě a kvalitě je fejeton Jiřího Tomáše Blažka, nazvaný Vlastní názor.
Všechno kolem se zjednodušuje, všichni, aby víc a lépe prodali to zákazníkům co nejvíce ulehčují, usnadňují, někde něco i předvařují. Neplatí to jenom o nábytku, o zahradních bazénech a jiných skládačkách a stavebnicích. Platí to dávno i o polévkách a jiných polotovarech. Já netvrdím, že ledaco z toho není užitečné, určitě ano. Ale existují věci a situace, u kterých bychom si měli ponechat autorství. Oni nám to chtějí často usnadnit a opít i naše svědomí jakýmsi alibismem už v názvu výrobku. Koupit si tak můžeme domácí sekanou a domácí tlačenku, domácí škvařené sádlo i domácí vánočku a řadu dalších jídel, které všechny mají s domácností společné pouze to, že je tam možná, ne vždycky, sníme.
Některé polotovary tu polovičatost přiznávají a skutečně je možné jejich konečnou chuť dobře ovlivnit. Ale některé ne a vždycky jim už ta příchuť velkovýroby zůstane. Přednastavená chuť, kterou nepřerazíte žádným kořením, žádnou technologickou úpravou. Můžete z takového výrobku dokonce udělat něco velmi odlišného, ale tu chuťovou visačku utrhnout nemůžete. Jediná pomoc je, nekupovat takové chuťové prefabrikáty v případech, že chcete dosáhnout naprosto originální, vlastní, zde skutečně domácí dobrotu.
Úplně stejně, jako dostanete předem marinovanou kotletu, dostáváte denně mediálně marinované názory. A jestli si myslíte, že na zprávy a události si přece, herdekfilek uděláte názor svrchovaně vlastní a nenecháte se nikým v těch novinách, ani v rádiu ani v televizi ovlivnit, mýlíte se kardinálně. Proč si to myslím? Vím to. Protože už výběr základních surovin jste neměli možnost ovlivnit. Máte domácí názor, možná, ale o tom, jestli si ho děláte na nejdůležitější události a zprávy dne, o tom rozhodli kuchaři v závodce, abych se vrátil k jídlu. Už tohle je rozhodující, ale pochopitelně k tomu také patří ona marináda, která se dostala až k morku zpracovávané kotlety. A tak stavebnicově jsou vám ty jednotlivé názorové chody servírovány v neustále se opakujících tvárnicových větách, že vám to začne splývat jako barvy do jedné šedivé, takže výrazně odlišnou a důležitou zprávu ani nepostřehnete. A nechci už mluvit ani o tom, jak jsou jednotlivá hlášení řazena, protože to je vlastně také další předvaření rýže vědomí.
Nechci uvěřit, i když popravdě řečeno, často to tak vypadá, že to lidem vyhovuje, že raději všechno hotové, nejméně polohotové. A někdy dokonce, jako u různých hamburgerů a jiných složenin, je lidem lhostejné, z čeho to vlastně je, co jsou základní suroviny. U karbanátků, jako u zpráv, hlavně, že nás nasytí jejich počet. Pozor na to. Jak víme, opravdu domácí jídlo i názor si vytvoříme výhradně sami. Je to pracné, někdy to i tak musíme vyhodit a začít znovu, ale můžeme si jenom tak být jisti, že konzumujeme a skladujeme spolehlivě pouze námi ochucené jídlo i názory. Není to snadné, není to "přidej vejce", ale stojí to za to.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
