Výpůjčka a zápůjčka

O podstatných jménech „výpůjčka“ a „zápůjčka“ a o slovesech „vypůjčit si“ a „zapůjčit“, která jsou s nimi příbuzná, budeme hovořit v dnešním jazykovém koutku.

K námětu dnešního jazykového koutku nás přivedl dotaz posluchače, který si nebyl jistý, jak má správně chápat slova výpůjčka a zápůjčka. Náš posluchač nevěděl, jestli náhodou nejde o slova shodného významu. Řekněme rovnou, že o synonyma jít nemůže. Sloveso vypůjčit si, od kterého je utvořeno podstatné jméno výpůjčka totiž znamená „vyžádat k dočasnému užívání“, např. vypůjčit si knihu z knihovny, nebo „získat finanční prostředky od jiného subjektu“, např. vypůjčit si peníze z banky. Když použijeme slova výpůjčka nebo vypůjčit si, nejčastěji zdůrazňujeme tu perspektivu, že jsme to my, kdo danou věc získá, a někdo druhý nám ji poskytuje.

A co přesně znamená „zápůjčka“?

Zápůjčka je utvořena od slovesa zapůjčit a to má stejné významy jako sloveso půjčit. Na rozdíl od výpůjčky se zápůjčka nejčastěji používá tam, kde máme na zřeteli spíše stranu toho, kdo předmět půjčuje někomu druhému. Takže například když státní zámek poskytne zápůjčku obrazu Národnímu muzeu, znamená to, že tím, kdo obraz půjčuje, je zámek a příjemcem zapůjčeného obrazu je Národní muzeum. Z pohledu zaměstnance Národního muzea se dá říct, že obraz je výpůjčka od státního zámku.

Mohli bychom si uvést ještě nějaké příklady?

Například půjčovna elektrozařízení má ve svém propagačním materiálu napsáno: vzhledem k omezenému množství centrál k zápůjčce doporučujeme informovat se předem o stavu zásob. Čili zde se elektrocentály nabízejí druhé straně k zapůjčení. Nebo jiný, aktuální případ z titulku v novinách: Krumlov předloží Praze smlouvu k zápůjčce Slovanské epopeje. Moravský Krumlov je tím, kdo půjčuje.

A máte připravené i příklady použití výrazu „výpůjčka“?

Samozřejmě. Mnoho příkladů se najde v právních textech. Např. ve smlouvě se uvede, že vypůjčitel (to je v právní terminologii ten, kdo věc na danou dobu získá) je oprávněn k výpůjčce mobilního pódia pro konání kulturních akcí. A když už jsme u právní terminologie, uveďme pro úplnost, že tomu, kdo věc poskytuje, se říká půjčitel. Mnoho příkladů se najde také v pravidlech veřejných knihoven. Knihovny dnes poskytují čtenářům službu tzv. meziknihovních výpůjček. Nemá-li knihu např. knihovna v Plzni, ale knihovna v Hradci Králové ano, může si plzeňský čtenář knihu vypůjčit od knihovny hradecké prostřednictvím té plzeňské.