Významy schované za slovy

Že jazykem sdělujeme různé obsahy, nebude pro nikoho překvapením, ale možná bude pozoruhodné podívat se na to, jak moc toho vlastně dokážeme sdělit slovy a co vyjadřujeme jinými způsoby. Tak například: když řekneme jsme v rejži, slovy vlastně sdělujeme pouze to, že někdo – nějaká skupina – se nachází uvnitř známé plodiny. Určitě se pousmějete a správně si pomyslíte, že kvůli tomuto sdělení jsme ale naše rčení nepoužili.

A proč tedy?

Rčení jsme v rejži užíváme tam, kde se nám něco nepovede, nevíme si rady, jsme v úzkých, nevíme jak dál apod. Pro podobné situace máme i jiná rčení, třeba jsme v koncích, jsme v úzkých, jsme v háji, jsme v loji apod. Takže si všimněme, že na některá spojení se vážou významy, které vlastně vůbec nejsou přímo vázané na slova užitá v daném vyjádření. Říká se jim přenesená, obrazná pojmenování. Jako celek tedy taková spojení dokážou sdělit jaksi víc, než je ukryto v samotných slovech. To je právě pro různá rčení, pořekadla apod. příznačné.

Co dalšího dokážeme takto „ukrýt za slova“?

Někdy můžeme za slova ukrýt úplně opačný význam, například při ironii. Řekne se to se ti ale povedlo nebo to máme dneska hezky a myslíme tím naopak to, že se něco vůbec nepodařilo nebo že se venku čerti žení, když už jsme u těch obrazných vyjádření.

Napadá mě, že se vlastně i často člověk optá „co tím myslíš“ – souvisí to nějak s naším dnešním tématem?

Naprosto přesně. Jsou obsahy, které si dokážou předat jen dva mluvčí, kteří jsou do celé situace nějak zasvěcení a vědí takříkajíc „o co jde“. Třeba taková věta Petr si Janu vzal může znít pro někoho zcela neutrálně, ale pro jiné za ní mohou být skryté netušené další významy. Petr třeba mohl Janu dlouho přemlouvat ke sňatku, ona mohla odolávat, nechtěla se vázat apod., takže pokud jejich situaci znáte podrobně, může prostá věta Petr si Janu vzal znamenat také „tak ji Petr konečně přesvědčil“ nebo „tak si Jana nakonec dala říct“.