Září 1938

18. září 2008
Publicistika

Je tomu už 70 let, co se v naší zemi odehrávaly tragické události, které nadlouho poznamenaly naše další osudy. Přitom většina z nás si ty zářijové dny ani pořádně nevybaví. Ale měli bychom je znát. Skutečnost byla totiž mnohem složitější, než si dnešní virtuální hrdinové představují. Co se tenkrát dělo, nám připomene zamyšlení Evy Klausnerové.

Už roku 1937 Hitler opětovně hřímal, že musí ochraňovat německé menšiny v Československu. Řídil a finančně podporoval činnost Konráda Henleina a Karla Hermana Franka, kteří systematicky pracovali na rozbití československé demokracie. Jejich sudetoněmeckou stranu volilo přes 90 procent Němců.

Roku 1938 začali henleinovci podle instrukcí z Říše předkládat československé vládě nesplnitelné požadavky. Žádali např. volnou propagaci rasismu a neúspěch byl pro ně důkazem útlaku. Také vyvolávali nepokoje v pohraničí a policejní zákroky byly s velkým křikem v německém tisku opět prezentovány jako další doklad československého násilí. V srpnu 1938 přijela do Prahy anglická delegace v čele s lordem Runcimanem. Jejím úkolem bylo zjistit fakta a spory urovnat. Lord se však sešel pouze s místní německou šlechtou a s Henleinem. Poté doporučil, aby naše republika byla vůči nacistům vstřícnější. Tento závěr pak ovlivnil další trendy anglické a francouzské politiky.

Rok 1938: obsazení Sudet

Po všech provokacích a přepadech českých úřadů ataky henleinovců vyvrcholily 12. září pokusem o vojenský puč. Republika se po dvoudenním boji ubránila a Sudetoněmecká strana byla zakázána. Hitler oznámil světu další příklad útisku německé menšiny a žádal odstoupení českého pohraničí Říši. Henlein a jeho kohorta se ukryli v Německu a rychle tam zformovali teroristickou přepadovou skupinu. Ta podnikala výpady do pohraničí a postupně zavraždila 110 českých občanů.

Německá propaganda vyvolávala stále silnější nervozitu u našich spojenců. 19. září navrhla britská a francouzská vláda, aby se Československo v zájmu zachování klidu a míru v Evropě vzdalo všech území, kde žije více než 50 procent Němců. Vláda to odmítla, ale tlak se stupňoval z obou stran. Anglie a Francie posílala ultimata a Německo zvyšovalo požadavky. K nacistům se přidalo Maďarsko a Polsko s vlastními územními nároky. Rumunsko vycouvalo ze své smlouvy a Sovětský svaz sdělil 20. září, že ji dodrží, pokud tak učiní Francie. Všichni spojenci nás opustili a zůstali jsme úplně sami. Přesto byla 23.září vyhlášena mobilizace a čeští i slovenští muži s velkou odvahou nastoupili k obraně republiky. Provázelo je žehnání celého národa. Evropa nazvala Československo válečným štváčem.

29. září 1938 byla bez naší účasti podepsána Mnichovská dohoda. Francouzský premiér Daladier, anglický premiér Chamberlain a italský diktátor Mussolini darovali naše pohraničí Hitlerovi. Hra o Československo byla dohrána a tragédie 2. světové války mohla začít.

Mnichovská dohoda

František Halas o této strašlivé době napsal: Srdce času neklidné jediný rytmus mělo: doufání, zoufání, doufání, zoufání. A pak oněmělo.

Naše země se tehdy skutečně vzepjala k mimořádné občanské aktivitě. Každý demokraticky cítící občan se chtěl podílet na její záchraně. Prameny dokládají, že Čechoslováci se tehdy chovali důstojně a odhodlaně. Věděli, že jsou v právu a prohra byla zdrcující.

Evropa ovšem jásala. Jen málo prozíravých politiků, jako byl třeba Winston Churchill, nazvalo Mnichovskou dohodu hanbou, která stejně mír nezachrání.

Události staré 70 let sotva mohou být zapomenuty. Zůstalo po nich slovo appeasement, které znamená politické ustupování zlu. Dnes slouží jako výstraha. Můžeme si představovat, že kdyby měly vlády tehdejších velmocí více odvahy a cti, tak 2. světová válka ani nemusela být. Těžko ale věřit dnešním moralistům, že všechno zavinila jen česká zbabělost.

autor: Eva Klausnerová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.