Zemlaus for prezident

Veliká změť názorů a komentářů, popisujících odchod Václava Klause z všednodenní politiky a jeho ohlášená kandidatura na post prezidenta republiky, je humbukem, přehlušujícím věcnost. Emoce doprovázejí i kandidaturu Miloše Zemana, abychom jeho jménem personifikovali celkové vzrušení kolem ostatních aspirantů prezidentského místa. Ne snad, že by to nebylo zajímavé téma, ne snad, že by nešlo o hodně, ale nejde o život. Technicky vzato má prezidentský úřad přesně takovou důležitost jakou mu dává zákon a velikost váhy morální mu propůjčuje morální hmotnost osoby zvolené lidem. Jak nás politici už dlouho hloupě učí, máme lid dvojí podoby; lid parlamentně demokratický a lid demokratický přímo. Využít jednoho lidu proti tomu druhému zdá se sice nemožné, protože se jedná o stále stejné osoby, ale náš systém, spoléhající na veličinu nezájmu lidu o věci veřejné, to bohužel umí.

Zde se totiž pochopitelně, a ani Václav Klaus se nemůže divit, obrací jeho argumenty proti němu; on to hlavně byl, kdo trval na parlamentní volbě prezidenta a jeho podpředsedové do nekonečna opakovali jeho hrubě zavádějící dogma, že přímá volba byla by vyslovením nedůvěry v parlamentní demokracii. Při počítání vlastních šancí mu ovšem politická matematika diktuje začít věřit více lidu přímému a lid parlamentní klidně urazit nedůvěrou. Po pravdě řečeno, nedává mu příliš šancí ani jedna účelově použitá skupina, ale ta bude přímá přece jen větší a důstojnější pro případ prohry, ale zpět od spekulací.

Logo|foto:Český rozhlas

Výmyk politiků ODS z parlamentní k přímé volbě postřehli všichni, ale ono je třeba připomenout i ty další, totiž ty, které teprve dozajista přijdou a nebudou se týkat pouze ODS. ODS a Václav Klaus nebyli jediní, kdo neustále upozorňovali na nutnost zmenšení vlivu prezidenta omezením jeho pravomocí. Jenže to šlo o prezidentské pravomoci konkrétního Václava Havla, problém velmi osobní, jak všichni vědí. Co teď, když jsou ve hře pravomoci opravdu neosobní? Přestalo se o nich zázrakem mluvit. A se vší vážností řekněme, že teprve teď nastane doba, kdy bude opravdu velmi nutné jejich rozsah probrat.

Humbukem kolem volby prezidenta by neměla být přehlušena starost jiná, důležitější. Starost všeho lidu, parlamentního i neparlamentního. Beze snižování důležitosti prezidenství u nás je třeba naplno vnímat to, že než prezident republiky, vládne fakticky daleko většími pravomocemi, a to bez větší veřejné kontroly, starosta každé obce, každého města. Každý krůček prezidenta je pitván, když v součtu milionové přehmaty zastupitelstev jsou přecházeny mávnutím občanské ruky. Veřejnou kontrolu provádí na této úrovni náš lid velmi špatně, to je známý smutek. Volby jsou ale tím prvním kontrolním krokem nad zastupitelstvy a proto je třeba se na ně vážně soustředit. Zda bude prezidentem Klaus nebo Zeman, je podstatně menším problémem; důležitější jsou vážně ti starostové a zastupitelé lidu přímého a je nejvyšší čas začít poslouchat tyto než tamty kandidáty; zde jde o život. Ten každodenní.....