Artéská nebo artézská studna?
Slyšeli jste už někdy o artéské vodě nebo artéské studni? Tato označení budou asi známá spíše geologům nebo hydrologům, ale je docela možné, že se s nimi setkali třeba i majitelé domků nebo chat, kteří někdy usilovali o zřízení vlastního zdroje vody pro svou nemovitost. Co artéská voda nebo studna vlastně je a proč se stala námětem jazykového koutku?
Artéská voda je podzemní voda uložená mezi dvěma nepropustnými vrstvami, které obě v průřezu mají zakřivený tvar podobný jako mísa. A když tu horní nepropustnou vrstvu navrtáte v co možná nejnižším místě toho mísovitého prohnutí, začne voda samovolně prýštit na povrch, protože je vytlačována hydrostatickým tlakem vody, která se nachází ve vyšších polohách toho mísovitého prostoru. To samovolné vytékání je výhodné právě třeba při zřizování vodních zdrojů, protože se voda nemusí čerpat.
Co je na artéské vodě jazykově zajímavého?
Zvláštní je způsob zápisu přídavného jména artéský. V praxi se totiž objevuje jak zápis artézský, tak zápis artéský, ale jen ten druhý, tedy bez z, je dnes považován za správný. Jak uvádí Antonín Tejnor v časopise Naše řeč v roce 1975, označení artéská voda nebo studně se rozšířilo až v 19. století, hlavně zásluhou francouzského inženýra Garniera, který podrobně popsal postupy získávání artéské vody a budování artéských studní v severofrancouzském hrabství [artoa], psáno Artois. Do ostatních jazyků se tedy pojmenování artéských studní a vod začalo šířit překlady francouzského spojení puit artésian [puit artézjen] , tedy artéská studna.
Artéská studna je vlastně překlad z francouzštiny
Jak dále uvádí Antonín Tejnor, v češtině se vycházelo převážně z francouzské podoby psané, to přídavné jméno se totiž ve francouzštině píše artésian. U nás se podle něj vytvořilo přídavné jméno artéský, zachovávající to s, které je v tom francouzském přídavném jménu. Ve starších technických slovnících je uvedena i podoba artézský, tedy se z, ale kodifikována je dnes jen podoba artéský bez z.
Takové podobě bychom měli dát přednost. I když v některých technických slovnících z přelomu 20. a 30. let 20. století se podoba artézský (-zský) uvádí, také ve slovenštině se tento typ studny označuje jako artézská (-zská) studňa. Je to patrně podle jazyků, které různým způsobem překladu, až kalkováním, tedy jaksi úplně mechanickým překladem, vytvořily podoby, kde se s čte v poloze mezi samohláskami jako z, třeba v angličtině je artesian well /ɑːˈtiːziən/.
Ten tvar tedy nakonec není úplně nesmyslný, bez nějaké opory, ale přesto se raději držte toho v současností kodifikovaného artéský (-ský).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
