Biflování, šprtání – odkud se tato slova vzala?

Podle slovníků biflovat znamená „pilně se něčemu učit, zpravidla bez porozumění a nazpaměť“. Ve slovnících jsou uvedeny příklady biflovat dějepis a biflovat básničku, v praxi jsou ale častější podoby se zvratným se, např. nemám rád, když se děti biflují nebo látku se nabifloval vzorně, ale běda když mu dáš doplňující otázku.

Odkud se „biflování“ vzalo, je ve slovnících také uvedeno?

Ano, i to si můžeme objasnit. V Českém etymologickém slovníku najdeme vysvětlení, že biflovat souvisí v německým slovem büffeln, což vlastně znamená „dřít se jako buvol“, což se německy řekne Büffel.

Kromě „biflování“ nemám dobré dojmy spojené také se šprtáním. Je mezi biflováním a šprtáním nějaký zásadní rozdíl?

To máte správný dojem. Stejně jako biflování také šprtání se používá pro mechanické paměťové učení, zpravidla bez hlubšího pochopení obsahu. Rozdíly by se našly. Třeba v tom, že takové on je našprtanej se závistivě nebo pohrdlivě ve škole říká i o někom, kdo látce opravdu rozumí a při zkoušení si prostě vede dobře.

Dále mě napadá, že od šprtat máme pro osobu označení šprt, ale od biflovat žádné takové označení nemáme, jen naprosto okrajově se najde třeba biflovač. Ale třeba slovenština má půvabné bifľoš pro muže a bifľoška pro ženu.

Dá se říct, že je biflování a šprtání více spojeno třeba se základní než se střední školou nebo něco podobného?

V tomto ohledu jsou si rovné všechny stupně škol. Některé věci je třeba se nabiflovat jak na základní, tak na střední i na vysoké škole. Proto doklady na biflování a šprtání a slova s nimi příbuzná najdeme ve všech příslušných kontextech základní školy, střední školy, univerzity, ale také školení, vzdělávacích a profesních kurzů a podobně.

A když už jsme u těch stupňů škol – všimněte si, že neformální označení základka se začíná stále častěji užívat namísto plně spisovného základní škola i v poměrně prestižním tisku. Tím ale vůbec nechci říct, že základka do prestižního vyjadřování patří.