Bude se vejít. Zní to divně, ale používá se to

7. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jazykový koutek

"Kdyby mě můj chlap neupozornil, jaký je to nesmysl, tak to říkám doteď.“ Takto se vyjádřila jedna diskutující na webovém diskusním fóru, kde se probíralo, jestli se správně říká, že „se něco někam vejde“ nebo že „se to někam bude vejít“.

Správný tvar budoucího času od vejít se je častým předmětem dotazů i diskusí třeba právě na internetových fórech o češtině. Tématu slovesa vejít, resp. vejít se, se ale věnovali i jazykovědci. Jiří Haller a Josef Zubatý ve svém článku o tomto slovese v časopisu Naše řeč uvádějí zajímavosti o jeho historickém vývoji, které nám pomohou pochopit, co je správné v současné češtině.

Ve staré češtině toto sloveso mělo podobu vníti nebo vjíti, samohláska -e- se k předponě dostala až v nové češtině, a to nejen u tohoto slovesa, ale i u jiných jeho předponových odvozenin: vejíti, sejíti, odejíti, předejíti apod. V nejstarších dobách se používalo pouze ve významu „vstoupit někam“, tzn. stejně jako třeba v dnešních větách do domu se dá vejít i přes zahradu vjezdem pro auto nebo vešel do kostela, právě když kostelník doléval olej do vonné lampy. Význam „směstnat se někam“ sloveso vejít získalo asi v 16. století a v téže době se začalo používat i s tím zvratným se, právě podle slovesa směstnat se, které má stejný význam.

Pamatujte, že úplně původně bylo jen vejít v tom významu „vstoupit“. Nemůžu říct "budu vejít do pokoje, ale pouze vejdu do pokoje". No a s "vejít se" je to stejné. Nemůžu říct "skříň se bude vejít vedle postele, ale jen skříň se vejde vedle postele".

Tvary bez se v tomto významu zachycuje ještě i náš starší Slovník spisovného jazyka českého z 60. let 20. stol. Uvádí třeba doklad nábytek nevešel do pokoje s variantou nábytek se nevešel do pokoje. Rozumí se, že při variantě nábytek nevešel do pokoje tam nábytek sám nevstupoval, že jde o to vměstnání.

A ještě vysvětlení pro milovníky gramatiky. Vejít se je sloveso dokonavé, jeho děj je uzavřený, ohraničený. U dokonavých sloves netvoříme budoucí čas tvary s pomocným slovesem být. Neříkáme třeba "budu vytisknout dokument, ale vytisknu dokument" nebo "budu přeskočit louži, nýbrž přeskočím louži". Používají se tu tedy tvary přítomného času a významem odkazují do budoucnosti. Tvary s být se užívají u nedokonavých sloves: "budu tisknout dokument, budu skákat přes louže".

autoři: Martin Prošek , Stanislav Jurík , iko | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio