Čopitadlo, kočoláda, cerel a další

Slovo pernamentní se do spisovného jazyka zatím nedostalo a není k tomu ani důvod. Ve skutečnosti se totiž jedná o slovo permanentní, jen chybně vyslovované. Jevu, ke kterému zde dochází, říkáme metateze neboli přehození pořadí hlásek.

K metatezím hlásek během celého vývoje jazyků. Například zhruba v 8. – 9. století se tento jev objevil ve slovanských jazycích, kde metateze přispěla k jejich rozrůznění na jednotlivé jazykové větve. Původní praslovanská slova se začala vyslovovat různě. Např. praslovanské slovo gordъ se u východních Slovanů změnilo na gorod, v jihoslovanské a západoslovanské skupině ale vzniklo slovo grad. Vývojem samozřejmě prošel i význam těchto slov, takže např. ruské gorod a české hrad se dnes významem liší, ale pro nás je důležitá hlásková stavba obou slov.

K metatezím většinou dochází kvůli usnadnění výslovnosti slova, a proto tento jev důvěrně znají rodiče malých dětí, které tvoří slova, jako je verlyba místo velryba, čopitadlo místo počitadlo, kočoláda místo čokoláda a podobně.

U dospělých se metateze objevují často v nářečích. Někde se místo celer říká cerel, jinde místo lžíce říkají žlíce. Jinak se metateze vyskytují často v cizích slovech, která mají pro češtinu nezvyklou hláskovou stavbu. Takové je třeba přídavné jméno permanentní, o kterém už byla řeč, nebo slovo permanentka. Jeho zkomolená podoba, tedy „pernamentka“, se sice možná pro někoho lépe vyslovuje, ale určitě se nedostane do spisovného jazyka. Pokud si ale při jeho užití nejsme jisti správnou podobou, můžeme si pomoci nespisovným zkráceným slovem „permice“, které se skládá z počátečních hlásek perm- a přípony -ice. Tam to -m- je slyšet a nikdo permanentce neřekne „pernice“.