Cunami, nebo tsunami?

28. duben 2011

V souvislosti s přírodní katastrofou v Japonsku se znovu objevují dotazy, jak psát a vyslovovat slovo tsunami. Posluchač si stěžuje, že slovo nenašel ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost.

Na úvod musím říct, že toto slovo ve Slovníku spisovné češtiny nenajdeme především s ohledem na jeho frekvenci v naší geografické poloze, posluchač by měl hledat spíše v nějakém slovníku cizích slov. Tsunami označuje dlouhé a ničivé mořské vlny charakterizované velkou rychlostí, obrovskou délkou a značnou výškou vyskytující se hlavně v Tichém a Indickém oceánu. Slovo tsunami se do češtiny dostalo z japonštiny prostřednictvím angličtiny. V českém tisku referujícím o těchto přírodních katastrofách se setkáváme s oběma pravopisnými podobami – tedy s cunami, s počátečním c, i s přepisem tsunami, s počátečním ts. Podle Pravidel českého pravopisu by se jako základní měla užívat forma cunami, forma tsunami odpovídá anglickému zápisu. Novější příručky, např. Nový akademický slovník cizích slov už uvádějí obě podoby, cunami i tsunami.

Podle mého názoru ale podoba tsunami v novinách a časopisech převažuje.

Ano, domnívám se, že máte pravdu, podoba tsunami je v současné české publicistice frekventovanější, zřejmě zde působí vliv angličtiny. Já osobně se u slova tsunami setkávám i s dotazem, kterého rodu je toto podstatné jméno.

Myslím si, že tsunami je rodu ženského jako vlna.

Původně je v češtině rodu středního, dnes právě v souvislosti s významem kolísá mezi rodem středním a ženským. Kolísání v rodu svědčí o postupném začleňování do češtiny a bohužel dokládá také vyšší frekvenci užívání v současném jazyce. A ráda bych ještě připomněla, že tsunami je slovem nesklonným.

autoři: Vladimír Šťovíček , Helena Chýlová
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová