Epic fail aneb Vliv angličtiny na vyjadřování dětí a mládeže

Angličtina se ve školách vyučuje většinou jako první cizí jazyk od třetí, někde ale už od první třídy, takže žáci se s ní setkávají poměrně brzy. Bylo by ale naivní myslet si, že teprve ve škole narazí na první anglická slovíčka. Většina dětí se s angličtinou seznamuje naprosto přirozeně, vnímají například nápisy a hesla na tričkách nebo jednotlivá slova i slovní spojení, která slouží v podobě příkazů k ovládání počítačových her. Někteří si osvojují typické fráze od starších sourozenců a atd.

A je to ve škole užitečné nebo spíš na škodu?

Jak kdy a jak kde. Samozřejmě každá vědomost je užitečná a zvlášť malé děti se slovíčka učí snadno a opakují je bez ostychu. To je určitě dobře. Pokud učitelé dokáží tuto přirozenou zvídavost využít, snadno naučí žáky základům jazyka a mohou přitom vycházet ze zkušeností a znalostí samotných žáků. Tento přístup funguje dobře zvlášť na 1. stupni.

Jak je to na 2. stupni nebo u středoškoláků?

Někdy se stává, že žáci začnou používat anglické výrazy a fráze k nahrazení českých slov. A tehdy to užitečné není. Mám na mysli například případy, kdy v mluveném projevu učitel žáka o něco požádá a žák naprosto samozřejmě odvětí „oukej“, v horším případě „ó-ká“, a přitom si neuvědomuje, že tato odpověď není vůči učiteli vhodná. V mluveném, a dokonce v psaném projevu žáků se také objevují módní fráze, které nepatří ani k hovorové, natož ke spisovné vrstvě jazyka. Například fráze: „To byl epic fail!“ místo „Byla to velká chyba.“ Pokud žák nedokáže běžně užívaný anglický výraz nahradit ani na požádání, nemůžeme od něj čekat, že tuto schopnost získá sám od sebe.

Je vůbec možné s tím něco dělat?

Je třeba snažit se vždy žákům porozumět a nenásilně jim nabízet vhodnější slova k vyjádření myšlenek. Musíme si uvědomit, že každý člověk se identifikuje se svým okolím mimo jiné pomocí užívaného osobního slovníku. Je tedy celkem zbytečné upozorňovat žáky na to, že když se o přestávce baví s kamarádem, měli by volit jiná slova. Vůči učiteli, v oficiálních situacích nebo v písemném projevu je to něco jiného. I pro rodiče a prarodiče žáků platí, že není ostuda zeptat se na význam neznámého anglického slova, které vnouček právě použil. Když ho bude muset vysvětlit, uvědomí si, že v češtině existuje slovo, které by mohl použít. A navíc, když se zeptáme, projevíme zájem o to, co nám náš potomek říká, a to je vždycky velmi cenné.