Eternit a spol. Proklaté dědictví, ze kterého jde strach

24. říjen 2021

Syn se bojí chodit do garáže, ve které je eternit. Toto krátké sdělení posluchačky a prosba o radu otevírá bolavé téma, jak se vypořádat s nebezpečnými materiály, které ve starých budovách zůstaly jako časovaná bomba. Zdravotní rizika přitom nepředstavuje jen azbest ve střešních krytinách. Jak jste na tom s izolacemi, trubkami nebo nátěry?

S tím, jak se vyvíjí lidské poznání, mění se také náš pohled na mnohé materiály. Co bylo kdysi považováno za moderní a progresivní, se později v některých případech ukázalo jako nebezpečné, a posléze bylo dokonce zakázáno. S některými pozůstatky minulosti se lidé ve starších domech potýkají dodnes.

MUDr. Miroslav Šuta

Když lidé v 19. století hledali cesty, jak bránit šíření požárů, staly se různé druhy azbestu doslova „zázračnými kameny“. Jednou z cest využití azbestových vláken bylo jejich smíchání s cementem do podoby mnoha azbestocementových výrobků. Aby jeden prodejce azbestocementových střešních krytin vyzdvihl jejich výhodu spočívající v dlouhé trvanlivosti, pojmenoval svůj výrobek Eternit, což je název odvozený z latinského výrazu aeternus, tedy věčný.

Bohužel později lékaři prokázali, že dlouhá a tenká vlákénka azbestu se při vdechnutí mohou dostávat hluboko do plic. Vdechovaná vlákna azbestu jsou tak malá, že jsou pouhým okem neviditelná. A protože nemají ani žádný zápach, lidské smysly nestačí k tomu, aby nás před nebezpečím varovaly. Vlákna azbestu navíc bezprostředně po vdechnutí nezpůsobují nepříjemné pocity ani žádné zdravotní problémy. V těle člověka se ale azbest nerozkládá, zůstává v něm a vyvolává místní reakci, která může vést ke vzniku velmi vážné až smrtelné nemoci. Ta může jako časovaná bomba „vybuchnout“ za 10, 20 nebo 30 let po vdechnutí azbestu. Jeho částečky způsobují zjizvení plic zvané azbestóza, rakovinu plic nebo mezoteliom, což je velice zhoubný nádor pleury, tedy hladké membrány, kterou jsou obaleny plíce. Patrně nejslavnější obětí azbestu se stal americký herec Steve McQueen, kterého mezoteliom zabil ve věku 50 let.

Čtěte také

V Československu se azbestocementové stavební materiály, včetně střešních krytin, vyráběly až do 90. let minulého století. V domech je kromě střechy můžete najít například ve formě odpadních kanalizačních trubek, elektrické nebo tepelné izolace. Máte-li je v domácnosti, pak v žádném případě neprovádějte zásahy nebo úpravy jako broušení, řezání nebo vrtání. To vede k uvolňování azbestových vláken, kterými si ve značné koncentraci můžete zamořit celou nemovitost, a to včetně koberců, záclon, oblečení atd. Navíc materiál s azbestem je nebezpečný odpad a nesmí se míchat s jiným stavebním odpadem. Pro stavební úpravy, které by se týkaly částí domu obsahujících azbest (např. obklady, příčky, střešní krytina) využijte služeb firmy, která je na práci s azbestem speciálně vybavena a má s ní zkušenost.

Olověné trubky jsou další riziko

Vzhledem k tomu, že se olovo dobře odlévá a tvaruje, využívalo se v minulosti mimo jiné také k výrobě vodovodních trubek. V některých případech byly olověné vodovodní trubky na vnitřní straně opatřeny alespoň tenkou ochrannou vložkou z cínu, která měla bránit přímému styku pitné vody s olovem. V jiných případech však i bez ní. Prováděné testy pitné vody ukazují, že v řadě případů může koncentrace olova z trubek překračovat platné limity. Týká se to zejména starých domů, často postavených v období mezi světovými válkami.

Olovo je přitom toxická látka schopná hromadit se v lidském těle. Lékaři prokázali nežádoucí účinky olova na játra, ledviny, nervový systém i červené krvinky. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) zařadila olovo mezi pravděpodobné karcinogeny pro člověka (skupiny 2A). Podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) nejsou k dispozici důkazy o existenci tzv. prahové dávky pro negativní účinky olova, a proto nelze stanovit dávku olova, která by pro člověka byla bezpečná. Za kritický účinek pro děti odborníci považují poškození vývoje mozku (vývojová neurotoxicita), pro dospělé pak negativní vlivy na ledviny (nefrotoxicita) a na systolický krevní tlak.

Polychlorované bifenyly v elektru i v barvách

Později než azbest nebo olovo se rozšířily chemikálie zvané polychlorované bifenyly (PCB), které byly využívány jako téměř nehořlavá náplň kondenzátorů nebo transformátorů, ale také jako součást nátěrových hmot.

Bohužel vědci později prokázali, že PCB velmi dlouho přetrvávají v životním prostředí a hromadí se v lidském těle. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) je zařadila mezi pravděpodobné karcinogeny pro člověka (skupina 2). Další výzkumy ukázaly, že PCB mohou poškozovat imunitní systém, zvyšují hladinu cholesterolu v krvi i hodnotu krevního tlaku, což vede k srdečně cévním nemocem.

Polychlorované bifenyly se svou strukturou podobají hormonům štítné žlázy, které jsou kromě jiného zodpovědné za vývoj mozku dětí. Výzkumy v 80. letech minulého století ukázaly, že děti vystavené během nitroděložního vývoje vyšším hladinám PCB měly horší krátkodobou paměť a schopnost učit se, nižší IQ a zaostávaly ve schopnosti porozumět čtenému textu. Proto byla výroba PCB postupně zastavena a výrobky s těmito látkami jsou likvidovány.

autoři: Miroslav Šuta , Vladimír Šťovíček | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio