Hamiro Rokycany

Výroba cínových figurek je spjata s Novým Hamrem u Holoubkova. Tento objekt patřil rodině Pospíšilových již od roku 1876, kdy rybník včetně přilehlých stavení a pozemků koupil Antonín Kunc a jeho zeť František Pospíšil. První zmínku o holoubkovském hamru nacházíme v kronice obce Holoubkov. V zápise z roku 1652 se píše: "Blíž pusté vsi Holoubkova býval také hamr železný, dosti užitečný, nyní však již od mnoha let pustý." Samotný objekt zpustl po konci třicetileté války, během níž jej vypálila vojska. Roku 1688 se tam však již znovu pracovalo. Jak se totiž v kronice píše, bylo odtud kupováno železo na opravu farního kostela v Mýtě. Později se v hamru připravoval materiál na výrobu drátů a následně se tam vyráběly hřebíky. Mimo jiné byly tyto hřebíky použity i pro stavbu Národního divadla. Na samém konci 19. století začala v hamru výroba nářadí, například vidlí, lopat, kladívek, krumpáčů apod. Zásadní vliv na další rozvoj rodinné firmy Pospíšilových mělo narození syna Karla, který se pak vyučil zámečnickému řemeslu, vystudoval průmyslovou školu a později odešel "na zkušenou" do Norimberku. Tam se seznámil s výrobou olověných a cínových figurek a po návratu domů, přibližně kolem roku 1910, zahajuje jejich výrobu.

„Rozkvět firmy ovšem tvrdě postihla 1.světová válka. Lidé zkrátka měli vojáků dost a o figurky přestal být zájem.“

Říká pravnuk zakladatele značky Hamiro Jaroslav Pospíšil. V hamru se přestalo pracovat a budova začala záhy chátrat. Výroba byla proto přesunuta do Cerhovic, odkud pocházela manželka Karla Pospíšila.

„Manželka Miluše se dostala za války do Francie, kde se seznámila s výrobou plyšových hraček.“

Po válce pak v Cerhovicích spolu s manželem začala v domácích podmínkách s výrobou plyšových hraček. Cínoví vojáčci se tam už nevyráběli. Firma se začala rozrůstat a prostory v Cerhovicích jí byly malé. Proto padlo rozhodnutí postavit budovu novou, ale již v v Rokycanech. A jak vlastně přišel na svět název Hamiro popisuje Jaroslav Pospíšil :

„Společně s postavením nové budovy přišla i nová značka Hamiro. Je to zkratka tří slov – Hamr, Miluše, Rokycany.“

Výroba se postupně rozvíjela až do 2.světové války. Během ní však nastal útlum výroby hraček a ve firmě se opravovaly vojenské uniformy. Hned po válce se výroba hraček vrátila do starých kolejí, ovšem v roce 1948 dostihlo i firmu Hamiro znárodnění. Zakladatel Hamira Karel Pospíšil sice ve firmě dále působil, ale firma mu již nepatřila.

V roce 1950 se pak Hamiro stalo národním podnikem na výrobu hraček a později k němu bylo přičleněno mnoho dalších bývalých hračkářských podniků a domácích výrobců z celého Československa. Přidáváni byli ovšem i výrobci nesouvisející s hračkářským průmyslem, proto byl sortiment velmi roztříštěn. Hamiro se stalo prakticky jediným velkovýrobcem panenek v Československu. Každý si dokáže vybavit typické Hamiro chodičky a gumová miminka. Dnešním dětem pojem „chodička“ asi nic neřekne, ale mnoho maminek se pousměje, protože s panenkou z Rokycan si jistě na maminku hrály. Bohužel v současnosti značka Hamiro, spjatá s městem Rokycany, téměř neexistuje. Po sametové revoluci v roce 1989 sláva Hamira zmizela. V současné době se k jejímu odkazu hlásí firma Jakro s.r.o., založena roku 1994 a sídlící v Novém Boru na severu Čech. Věnuje se převážně výrobě reklamních plyšových hraček a věhlasu a velikosti Hamira ani zdaleka nedosahuje. Změny nezstavíme, tak si snad alespoň zapamatujme, co měla značka Hamiro ve znaku, i když jak říká pravnuk zakladatele firmy Jaroslav Pospíšil, i znak zažil změnu :

„Co se týče značky, každej si asi vybaví značku Hamiro, kde je ve znaku medvěd. To ale není původní značka. Původně byla místo medvěda holubička právě proto, že rodina pocházela z oblasti Holoubkova, takže od toho vlastně tam byla ta holubička ve znaku.“