Hranice slov v písmu a spřahování II.

Opět se v našem jazykovém koutku setkáváme s dr. Zbyňkem Holubem ze Slezské univerzity v Opavě. Minule jsme začali mluvit o hranicích pojmenování a o tom, jak se označují v písmu. Tedy o spřežkách; posledně především o předložkových spojeních. Pane doktore, mohl byste dnes utřídit typy předložkových spojení, ze kterých spřežky vznikají, na základě užívaných předložek?

Tady je nutno říci, že ta pojmenování, o kterých právě hovoříte, pane redaktore, se liší podle toho, zda jde o spojení s původním podstatným jménem (např. dohromady), se zpodstatnělým jménem přídavným (zvolna), se zájmenem (mimoto), s číslovkou (nadvakrát) nebo s příslovcem (najednou).

A čím jsou zvláštní (třeba) ta spojení s podstatnými jmény?

Především tím, že mohou být dost různorodá. Některá používáme vždy jednoslovně (dokonce, nakvap, občas, vcelku, zčásti, zpravidla), u jiných máme obě možnosti užití (pokud mají jednoslovné formy stejný význam a plní ve větě tytéž funkce jako jejich dvouslovné protějšky, záleží pak jen na četnosti užívání. Některé výrazy se objevují v psané podobě spíše jako dvě slova, u jiných převažuje podoba jednoslovná: bezesporu, bezpočtu, bezpochyby, kupříkladu, například, obden, vpodvečer, vpůli, zpočátku, zpravidla, obden … beze sporu, bez počtu, ku příkladu, na příklad, ob den, v podvečer, v půli, z počátku, z pravidla, ob den…). Ovšem někdy užíváme obou původních slov jenom samostatně (od začátku, na začátku, ze začátku).

A jak je tomu u dalších typů spřežek?

Spojuje-li se předložka se zpodstatnělým přídavným jménem, dostáváme spojení jednoslovná (doleva, doprava, napravo, zprava, naplano, načerveno, odjakživa , potichu, zhruba, zřídka, ztěžka, zticha), nebo můžeme psát dílčí slova obojím způsobem (donedávna, doširoka, načerno /v přeneseném významu např. obchod načerno, nakřivo, naprázdno, dozelena, namodro /při určování stavu: šaty dozelena – proti: do nedávna, do široka, na černo, na křivo, na prázdno, do zelena, na modro /při vyjádření děje: natřít na modro). Podobně je tomu u spojení se zájmeny a číslovkami (zasvé, pokaždé, poprvé, podruhé, potom, natřikrát x mimo to, za své, po každé, po prvé, po druhé, po tom, na třikrát). Jednoslovně však píšeme vždy příslovce (nahonem, najindy, nanejvýš/e, napoprvé, napořád, napotom, naproti, napřed, napříště, navíc, navždy, odevšad, odjinud, odnaproti).

Už v minulém jazykovém koutku jsme mluvili o problémech s odlišením toho, co psát zvlášť, co dohromady... Můžete naše posluchače upozornit na nějaké opravdu problémové případy?

Samozřejmě. Připomeňme si tu např. příslovce poprvé a vcelku a příslovečné spojení na místě. Typ poprvé – po prvé, zaprvé – za prvé (apod.) vznikl obd. jako jiná spojení předložek s číslovkami (po páté – popáté) nebo s některými zájmeny (po každé – pokaždé); taková spojení se většinou píší odděleně. Platí tu jisté pravidlo: čím vyšší je číslovka, tím spíše ji budeme psát odděleně (zvlášť: po sto dvacáté páté apod); obdobně je tomu u víceslovných spřežek ostošest, jaksepatří (často píšeme odděleně: o sto šest, jak se patří). Problém je dosud se spojeními jak by smet / jakbysmet, co by dup / cobydup: jednoslovná pojmenování dosud slovníky neuvádějí, ale v doporučeních na stránkách Jazykové porady ÚJČ AV ČR najdeme upozornění, že je jazykovědci nechápou jako „vysloveně chybná“ (http://prirucka.ujc.cas.cz).

A ta příslovce „vcelku“, popř. spojení „na místě“? Jak je to s nimi?

Konkurenci předložkových spojení a příslovcí typu v celku × vcelku, na večer × navečer chápeme jako doklad spojení, jejichž význam se vzájemně liší. U těchto spřežek došlo k posunu významu od původních významů slov, z nichž byly utvořeny (Kupodivu mu dovezl skleněné vázy v celku. /‚nerozbité‘/ x Vcelku je to hodný chlapec; obd. Domluvme si schůzku na večer /‚sejdeme se večer, ale domluvme se už teď, v poledne‘/ x Navečer už na ni čekal. /‚ve večerních hodinách‘). Spřežka namístě by potom vyjadřovala ‚vhodnost, patřičnost‘ (Tyto poznámky nejsou namístě, končím debatu! …‚tyto poznámky jsou nemístné‘), zatímco spojení předložky a podstatného jména na místě, které ve větě zastupuje příslovečné určení místa (Na místě našel už jen spoušť), se od předchozí skupiny spřežek (v celku / vcelku apod.) liší. Ačkoli se v běžné komunikaci užívá poměrně často, není spřežka namístě dosud zařazena do souboru spisovné slovní zásoby.

A mohli bychom si tu na některých příkladech ukázat ještě nějaké jiné typy spřežek? Předpokládám, že spřežky v češtině netvoříme pouze z předložkových spojení?

Ne, to určitě ne. Různě můžeme kombinovat přídavná a podstatná jména, zájmena, číslovky, příslovce, popř. některá neohebná pojmenování. Tomuto tématu bychom ale měli věnovat příští jazykový koutek. Přece jenom se jedná o téma dosti rozsáhlé.

Takže se příště vrátíme k procesům spřahování ještě do třetice.