Jak nebezpečná je převařená voda? Jestli věříte všemu z internetu, už ji asi nepijete

MUDr. Miroslav Šuta|foto:Rostislav Duršpek, Český rozhlas Plzeň

Varování šířené v různých podobách neodkazuje na žádný odborný zdroj, ze kterého by vycházelo. Formy se přitom liší v tom, co by mělo být důvodem preventivního vylití vody, která už jednou prošla varem. Shodují se ale v tvrzení, že prý vzniká „toxický koktejl“ chemických látek, které jsou zdraví škodlivé. Nejčastěji jsou zmiňovány fluor, arsen nebo dusičnany a dusitany. Tak tedy popořadě…

Fluor? V české vodě nehrozí

Informace o hrozbě fluoru v převařené vodě naznačují, že patrně pocházejí z nějakého cizojazyčného překladu, protože koncentrace tohoto prvku v pitné vodě v Česku je poměrně nízká. V bývalém Československu se od konce 50. let sice v některých oblastech přidával fluor do pitné vody, ale v 80. letech se s touto úpravou postupně přestávalo. Od roku 1993, kdy fluoridaci vody ukončila Ostrava, se už nikde v Česku pitná voda o fluor neobohacuje. V některých zemích je ale fluor do pitné vody stále záměrně přidáván.

Čtěte také

Fluor ve vodě už dnešní děti neznají. Co na to jejich zuby?

Důvodem k ukončení této praxe u nás byla skutečnost, že existuje jen poměrně úzké rozmezí mezi dávkou fluoru, která slouží k prevenci zubního kazu, a dávkou, která může vést k negativním účinkům na zdraví. Krátkodobé působení vysokých dávek např. při poruchách dávkování ve vodárně pak vedlo u spotřebitelů k nevolnostem, zvracení, průjmům nebo bolestem břicha. Navíc přibývalo důkazů, že dlouhodobější vystavení vyšším dávkám fluoru se projevovalo tzv. fluorózou zubů, tedy jejich nežádoucím skvrnitým zabarvením. V extrémním případě dokonce fluorózou kostry, která se projevuje deformacemi kostí a kloubů.

Obsah fluoru v naších podmínkách rozhodně nemůže vést ani k zažívacím potížím, natož k fluoróze kostí nebo zubů, i kdybyste vodu v konvici třeba dvakrát nebo třikrát převařili.

Arsen má stále otravnou pověst

Protože arsen a jeho sloučeniny sloužily v minulosti jako nástroj travičů, stále si udržuje špatnou pověst. Ve světě opravdu existují některé oblasti, kde vysoký obsah arsenu v půdě a ve vodě představuje zdravotní problém. Příkladem je třeba Bangladéš, kde dochází k chronickým otravám sloučeninami arsenu. Ale výzkumy obsahu arsenu v pitné vodě a v potravinách ukazují, že v Česku není třeba se ho obávat.

Podle monitoringu Státního zdravotního ústavu sice množství arsenu, které dostáváme v Česku do těla, lehce kolísá, ale v posledních obdobích spíše vykazuje tendenci k poklesu. Odborně odhadovaná dávka arsenu v Česku zdravotní rizika pravděpodobně nepředstavuje. Nejvýznamnější zdroje arsenu u nás tvoří ryby, rybí výrobky, pivo a rýže, a proto není důvodu se bát pitné vody, a to, ani když projde opakovaným varem.

Dusičnany a dusitany – pozor na uzeniny a některé sýry

Dusičnany (nitráty) a dusitany (nitrity) jsou vlastně soli kyseliny dusičné a dusité. Do vody nebo do rostlinných potravin se dostávají z půdy, přičemž zvýšené hodnoty mohou být důsledkem nevhodného hnojení v zemědělství. Do potravin živočišného původu se tyto látky dostávají hlavně jako potravinářská aditiva neboli „éčka“, hlavně při výrobě uzenin a některých sýrů. Běžně se používá dusitan sodný (E 250), dusitan draselný (E 249), dusičnan sodný (E 251) a dusičnan draselný (E 252).

Čtěte také

Dusičnany a dusitany v potravinách. Je důvod k obavám?

Monitoring kvality pitné vody a potravin prováděný Státním zdravotním ústavem ukazuje, že průměrný Čech ani zdaleka nevyčerpá povolené množství dusičnanů a dusitanů, které je považováno za bezpečné. Podle těchto výzkumů mají v české společnosti největší podíl na vystavení dusitanům párky a měkké salámy, s odstupem pak následované sýry typu eidam a tavenými sýry. V případě dusičnanů se nám jich nejvíce do těla dostává z brambor a piva, pak následuje hlávkový salát.

Obáváte-li se dusičnanů a dusitanů, je tedy zbytečné vylévat vodu, která prošla varem. Vhodnější je omezit spotřebu uzenin, případně piva.

Kdy odborníci doporučují vodu převařovat?

V drtivé většině případů poskytují veřejné vodovody v Česku kvalitní pitnou vodu, kterou sice nemusíte převařovat, ale kterou se také nemusíte bát ve varné konvici převařit znovu, pokud jste si zapomněli včas zalít kávu nebo čaj.

Odborníci se shodují, že převařování vody je osvědčený a spolehlivý způsob dezinfekce vody. V českých podmínkách může být převařování vody vhodné pro některé uživatele vody z vlastní studně. V případě veřejných vodovodů je více než 99 % odebraných vzorků mikrobiálně nezávadných.

Nicméně v některých havarijních případech nebo při výjimečných situacích může být doporučeno vodu z vodovodu krátkodobě převařovat. A to nejen tu k pití, ale i k vaření, čištění zubů nebo mytí těla, pokud se na něm vyskytuje otevřená rána. Převařená a následně ochlazená voda by měla být používána také k péči o tělo malých dětí a osob s oslabenou imunitou, stejně tak i k očistě hraček a dalších předmětů pro kojence a malé děti.

K běžné dezinfekci vody ji postačuje ve varné konvici nebo v jiné nádobě přivést ke klokotavému varu a poté ji nechat přirozeně chladnout. Voda by měla být nezakalená a senzoricky přijatelná, tedy bez výrazného zbarvení, pachu nebo nepříjemné chuti. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je většina virů, bakterií nebo jednobuněčných organismů, které představují riziko infekce šířené vodou, usmrcena nebo dostatečně dezaktivována už při udržování teploty okolo 80 stupňů Celsia pod dobu jedné minuty.