Když je něco retro, vnímáme to pozitivně. Ale ne vždy

Výraz retro žije v češtině trojím životem. Funguje jako samostatné podstatné jméno, takže se setkáváme například s vyjádřením: „divadlo uvádí muzikálové retro“, nebo „ve své tvorbě se inspirovali retrem“. Slovo „retro“ je v tomto případě středního rodu a skloňuje se podle vzoru město. Zároveň se s tímto výrazem setkáváme jako s přídavným jménem nesklonným. Mluvíme pak třeba o retro stylu nebo retro módní přehlídce. A konečně se tento výraz vyskytuje jako předpona. Čím častěji se nějaké slovo s výrazem retro spojuje, tím pravděpodobněji to uvidíme napsáno dohromady, jako např. ve slovech retromóda nebo retrohit.

Výraz retro je zajímavý svojí nejednoznačností. Když je něco retro, může to být vnímáno velmi pozitivně až obdivně, třeba ve větě: je to sběratel, jeho sbírka obsahuje několik cenných retro kousků techniky. Jiná poloha představuje takové mírné, ale spíše laskavé pousmání, např. ve větě: „to víš, vánoční stromeček u našich, to jsou hlavně takové ty retro ozdoby“. Není to nic módního, naopak, užití výrazu retro zde odkazuje k něčemu minulému, neaktuálnímu, ale v tomto případě to ani moc nevadí.

Retro v negativním významu

Například v hodnocení ubytování na internetu někdo napsal do komentáře: „Vybavení pokojů, k tomu bych se radši ani nevracel, to bylo těžký retro před rekonstrukcí.“ Zvlášť spojení slov „těžký retro“ často odkazuje k něčemu, co je významně za svou životností, už to opravdu není v módě, je to sice funkční, ale ne moderní, ani hezké, ani historicky cenné, jen přežité.