Kovář je jedlý s podmínkou

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy hřib kovář

Je hřib kovář /Neoboletus luridiformis/ jedlý nebo nejedlý? Předseda Mykologického klubu Plzeň Zdeněk Hájek sezónním houbařům odpovídá: „Za syrova je jedovatý. Po delším vaření jeho jedovatost zmizí a jde o ceněnou jedlou houbu.“

Abyste si byli jisti tím, že tepelné zpracování bylo dostatečné, mělo by trvat nejméně 10, nejlépe 20 minut. „V každém případě je nutné, aby se hřib kovář pořádně provařil, prosmažil, pokud houby dusíme, tak delší dobu pod pokličkou,“ upozorňuje mykolog Zdeněk Hájek, „upravit se dá na všechny možné způsoby, můžete ho i sušit, dává se třeba do omáček.“

Kde ho hledat

Zkušení houbaři mají hřib kovář v oblibě kvůli jeho mírné chuti, značné pevnosti i širokému výskytu. Najít ho můžete v jehličnatých i listnatých lesích, tedy jak pod borovicemi a smrky, tak pod duby, často také v trávě na hrázích rybníků.

Je to houba, která téměř nečerviví

O hřibu kováři mnozí tvrdí, že vůbec nečerviví. „Není to tak úplně pravda. Hodně mladý kovář, malý, ještě s polokulovitým kloboukem, je tvrdý. U něj je šance, že bude bez červů. Když už je houba velká, bývá stejně jako jiné jedlé houby napadená hmyzem. Záleží i na počasí, jestli je sucho,“ upřesňuje předseda Mykologického klubu Plzeň.

Jak hřib kovář vypadá

V houbařském košíku se vzrostlý hřib kovář dobře vyjímá, je to totiž poměrně mohutná houba. „Klobouk může být dokonce i 15 cm široký. Nejdříve je polokulovitý, pak poduškovitý, také se říká polštářovitý. Vrchní pokožka někdy nabíhá od zpočátku tmavě až černě hnědé do červenohnědé barvy. Důležité je zbarvení rourek vespod klobouku, ty jsou zprvu žluté, a to po celé výšce, pak přecházejí do olivového odstínu a na ústí do sytě červené,“ popisuje mykolog.

Podobá se hřibu koloději

Hřib kovář patří mezi tzv. modráky. „Otlačením či jiným poraněním na povrchu i uvnitř rychle modrá. Třeň je poměrně zavalitý,“ pokračuje Zdeněk Hájek, „dorůstá do výšky až 15 cm a hlavně je hustě drobně červeně šupinkatý, zrnitý. Tím se liší od podobného hřibu koloděje, který na třeni nemá šupinky, ale síťku. Stejně jako kovář i koloděj je za syrova jedovatý a po uvaření jedlý a dobrý.“