Křídlatka japonská: uzurpátor, který nesnese konkurenci. Proč je v hledáčku léčitelů?

Rostlina (Reymoutria japonica nebo Falopia Japonica) je velmi vytrvalá a může dorůstat až 2,5 metru. Kromě Japonska se hojně vyskytuje také v Číně nebo na Korejském poloostrově. Do Evropy se patně dostala až kolem poloviny 19. století, a to (podobně jako třeba bolševník velkolepý) jako exotická rostlina obohacující okrasné zahrady. Na českém území byla křídlatka pozorována ve volné přírodě už koncem 19. století, ale teprve po 2. světové válce se v našich podmínkách začala šířit a chovat se jako invazivní druh.

MUDr. Miroslav Šuta|foto:Rostislav Duršpek, Český rozhlas Plzeň

Vzhledem ke své velikosti a hustotě porostu vytváří křídlatka jakési masivní monokultury, které vytlačují všechny ostatní druhy rostlin. Navíc vylučuje do půdy látky, které jiným rostlinám brání v růstu. V půdě křídlatka tvoří dlouhé a hustě větvené oddenky, díky kterým je nesnadné se porostu zbavit. V našich podmínkách obvykle netvoří semena, ale šíří se převážně odlomenými kusy lodyh nebo oddenků. Do Česka byla zavlečena také její blízká příbuzná křídlatka sachalinská. Tyto dvě rostliny se dokonce zkřížily, přičemž jejich hybridy se označují jako křídlatka česká.

I když hlavně suché porosty křídlatky některým lidem připomínají bambus, ve skutečnosti patří do čeledi rostlin rdesnovitých, a tak je křídlatka příbuzná se rdesnem, truskavcem nebo s pohankou.

Křídlatka se masivně rozšířila nejen do Evropy, ale i do severní Ameriky nebo na Nový Zéland a do Austrálie. Odborníci ji proto řadí mezi 100 celosvětově nejnebezpečnějších invazivních druhů, které ohrožují rozmanitost přírody. Zbavit se křídlatky vyžaduje několikaleté úsilí, které obvykle spojuje opakované kosení porostu s použitím pesticidů, mnohdy kontroverzních prostředků s obsahem glyfosátu. Nicméně odborníci vyvíjejí biologické prostředky, které by omezily nekontrolovatelné šíření křídlatky s využitím některých druhů hmyzu nebo hub, které jsou jejími přirozenými nepřáteli v její domovině.

Tradiční asijské léčitelství

V Japonsku a Číně patří křídlatka mezi rostliny využívané v tradičním léčitelství. Jednak se mladé výhonky využívaly v kuchyni podobně jako mladé výhonky bambusu. Dále včelaři připravovali speciální křídlatkové medy, protože květy křídlatky mohou být pro včely vydatným zdrojem nektaru.

V léčitelství se ale využívalo především oddenků křídlatky, a to například jako prostředku pro lepší hojení ran nebo při rozmanitých nemocech zažívacího ústroji (žaludku, střeva atd.).

Moderní medicína založená na důkazech se o křídlatku začala zajímat v souvislosti s chemickou látkou, která je v oddenku křídlatky bohatě zastoupena a která se jmenuje resveratrol. Jedná se přírodní chemickou látku patřící mezi polyfenoly, kterou běžně produkují některé druhy rostlin.

Čtěte také

Alkohol. Bezpečná dávka neexistuje, navíc hrozí rakovina

Resveratrol byl poprvé popsán už ve 30. letech minulého století, ale většímu zájmu se těší až od 60. let. Jeho hvězdné období odstartovalo zjištění z laboratorních studií, že by mohl patřit mezi antioxidanty. Proto se brzy dostal do hledáčku lékařů jako možný prostředek v boji proti hrozivé epidemii nemocí srdce a cév, která ve velkém začala kosit blahobytnou část světové populace. Módní hit pak z resveratrolu udělalo zjištění, že se tato látka nachází také v hroznovém víně. Toho využili marketingoví experti vinařských firem, kteří masivně rozšířili informace, že hlavně červená vína díky svému obsahu resveratrolu prospívají zdraví a chrání před kardiovaskulárními chorobami.

Protože další výzkumy v laboratorních podmínkách na tkáňových kulturách nebo na pokusných zvířatech naznačovaly, že resveratrol by mohl mít účinky protizánětlivé i antibakteriální nebo že by mohl chránit před rakovinou, objevilo se na trhu obrovské množství různých potravinových doplňků. Jedná se o extrakty jak z křídlatky, tak z mnoha dalších rostlin, ve kterých se resveratrol vyskytuje, například z hroznového vína, arašídů, borůvek, brusinek, borovice atd.

Nadšení zkalila studie z vinařské oblasti

Přestože se veřejnost údajnými pozitivními účinky červeného vína nadchla, medicína má stále silnější důkazy o škodlivém působení alkoholu na lidské zdraví. I proto byla zkoumání resveratrolu věnována značná pozornost.

V roce 2014 byly zveřejněny v prestižním časopise americké lékařské asociace výsledky pozoruhodné dlouhodobé studie, která sledovala po 11 let zdraví téměř osmi stovek lidí starších 65 let žijících ve dvou vesnicích v toskánské vinařské oblasti Chianti. Účastníci studie pravidelně odevzdávali vzorky své moči a tým italských, španělských a amerických vědců na základě laboratorních analýz metabolitů zjišťoval, kolik resveratrolu jednotliví lidé dostávali do těla.

Vědce zajímalo, jak se budou lišit různé parametry zdravotního stavu v závislosti na množství resveratrolu ve těle. Účastníky studie následně badatelé rozdělili do 4 skupin podle množství přijatého resveratrolu a tyto skupiny porovnávali z hlediska parametrů zánětlivých procesů, výskytu rakoviny, nemocí srdce a cév i celkové úmrtnosti. Po zhodnocení výsledku došli k závěru, že nebylo statisticky významného rozdílu mezi jednotlivými skupinami a že tedy příjem resveratrolu nemá vliv ani na parametry zánětu, ani na výskyt rakoviny nebo nemocí srce a cév, ani na celkovou úmrtnost.

Naděje do budoucna?

Ačkoliv prodejci resveratrolu nebo výtažků z křídlatky přisuzují svým produktům pozitivní účinky u široké škály zdravotních problémů (od boreliózy, přes žlučové kameny a lupénku až po prevenci rakoviny), v tuto chvíli nejsou vědecké důkazy, které by potvrzovaly, že skutečně chrání člověka před některou z nemocí nebo že by nějakou nemoc léčily.

Nicméně je pravda, že chemické analýzy nalezly v křídlatce řadu biologicky aktivních látek a není tedy vyloučeno, že v budoucnu dojde k jejich využití ve farmakologii nebo v potravinářství. Kromě toho se také zkouší pěstování křídlatky pro biomasu, která by mohla sloužit jako obnovitelný zdroj energie.