Málem propásl večeři s císařem! I to byl úspěšný plzeňský podnikatel

„Nacházíme se ve spodní části Koterovské ulice, díváme se už skoro na nádraží, a v posledním bloku budov je takový otevřený areál s velmi výraznou branou, s kovanou mříží a ještě donedávna žulovými bloky. Je to celý soubor budov,“ popsal umístění areálu předseda spolku Zestínu Lukáš Houška.

Firma Jana Cingroše, která zde od 19. století sídlila, se zabývala opracováváním kamene. „Opracovával mramor, ale hlavně žulu. Tyto kameny se používaly hlavně na pomníky na hřbitovech, ve městech, popřípadě na obklady domů, a to jejich interiérů i exteriérů. Nejvýznamnější dílo, které pan Cingroš vytvořil, je pomník Marie Terezie, který se nachází ve Vídni. Je to jeden z největších pomníků, který vůbec existuje,“ uvedl Houška.

„Výrobky pana Cingroše se dostaly do řady zemí, nejen do Rakouska-Uherska. Dodával třeba do Srbska, Německa, Francie, Itálie, Španělska, a dokonce i do Spojených států,“ řekl předseda spolku.

Jedna z budov v areálu sloužila pro domlouvání obchodů, kde bylo možno vidět jednotlivé práce Jana Cingroše. Před budovou se v chodníku nachází spousta žulových desek, které tvoří dlažbu, tedy takový vzorník, kde bychom si mohli rovnou vybrat, co by se nám líbilo,“ uvedl Lukáš Houška.

Janu Cingrošovi se dostalo nevídané pocty. Přímo před zmiňovanou budovu mu přijel jednoho dne udělit speciální titul sám císař František Josef I. Cingroš se stal tzv. c. k. dvorním dodavatelem, kameníkem, který měl dodávat právě kamenické zboží pro císařský dvůr. „Byla to ta nejvyšší pocta v daném oboru,“ upřesnil Houška.

Jan Cingroš byl také pozván na večeři se samotným císařem, jak dále vyprávěl předseda spolku Lukáš Houška: „Napsal si do deníku datum, ale zapamatoval si ho o den špatně. A tak jednoho dne seděl v hospodě U Knoblochů v Plzni v centru města a připravoval se na druhý den. Nakoupil si novou výstavní vycházkovou hůl, měl perfektně připravené šaty a chlubil se svým kamarádům, že se zítra chystá za císařem. Když tu u Knoblochů zazvonil člověk od dvora a ptal se, co se stalo, že není pan Cingroš u stolu, že na něj císař čeká. Cingroš samozřejmě málem dostal infarkt. Nakonec se našla výmluva, že se mu udělalo špatně z toho, jak se těšil na císaře, a že se nejdříve musel dát dohromady. Císař to vzal na vědomí a večeře pak normálně proběhla. Každopádně z toho byla velká povídačka po celé Plzni na pár desetiletí dopředu.“