Oříšková chuť a anýzová vůně, to je pečárka císařská

Pečárka císařská (Agaricus augustus)
Pečárka císařská (Agaricus augustus)

„Už název císařská napovídá, že je to vynikající houba a můžu jen potvrdit, že dělá čest svému jménu,“ chválí méně častý druh pečárek Zdeněk Hájek, předseda Mykologického klubu Plzeň.

V některých atlasech můžete pečárku císařskou najít i jako pečárku vzácnou nebo obrovskou. „Latinsky je to Agaricus augustus, což odpovídá tomu císaři. Ale někde je vedena také jako pečárka vzácná, jenže chutí, ne růstem, i když není tak častá jako ostatní pečárky. A v neposlední řadě se dá natrefit i na název pečárka obrovská, protože tvoří poměrně veliké plodnice,“ vysvětluje různá pojmenování této houby mykolog.

Popis pečárky císařské

Pečárka císařská má veliký klobouk, po rozložení široký od 5 až do 25 cm. Zpočátku je polokulovitý, pak se rozprostře a je sklenutý až rozložený, s plochým temenem, barvy krémové, slámově žluté nebo žlutookrové. Na svém povrchu má hrubé vláknité šupiny, které jsou tmavěji okrově zbarvené až rezavě hnědé. Lupeny jsou podobně jako u ostatních pečárek zprvu bělavé, pak našedlé a ještě později čokoládově zbarvené.

„Okraj klobouku bývá nejdřív spojený se třeněm, říkáme tomu plachetka nebo závoj. Ten bělavý závoj se potom roztrhne a na třeni v horní části zůstává poměrně mohutný prsten. Třeň je 10 až 20 cm dlouhý, 2 až 3,5 cm tlustý, žlutavý, nad prstenem hladký, pod ním šupinatě vločkatý, dole většinou trochu kořenující,“ popisuje pečárku císařskou Zdeněk Hájek. Dužina je po rozkrojení bílá, následně nabíhá do červenohnědé barvy. Plodnice na celém povrchu pomalu žloutne.

Třeň se hodí spíš na sušení nebo naložení do octa

„Pečárka císařská je vynikající, má oříškově sladkou chuť, příjemně anýzovou vůni a je poměrně masitá. Jenom třeň má trošku tužší, ten raději rozkrájejte a buď usušte, nebo naložte do octa. K přímému použití do směsí nebo ke smažení houbových řízků je lepší pouze klobouk,“ upozorňuje předseda plzeňských mykologů.

Kde pečárka císařská roste

Je to houba, která může růst jednotlivě i ve skupinách. „Teď naposledy jsem ji našel dokonce v trsu, někdy bývá i víc plodnic srostlých dohromady,“ říká Zdeněk Hájek, „vyskytuje se od léta do podzimu jak v listnatých, tak ve smíšených lesích, vzácněji i v jehličnatých, obvykle v trávnících, na kompostech, v sadech, parcích. Několikrát jsem ji sbíral v křovinaté stráni pod duby a jednou v parku tady v Plzni pod lípou.“

Možná záměna

Díky velikosti a zbarvení je malá pravděpodobnost záměny pečárky císařské za jinou houbu. „Když ale jsou ty plodnice ještě mladší a nejsou tolik vybarvené, mohla by se zaměnit se současně hojně rostoucí pečárkou koroptví nebo vzácnější pečárkou perličkovou, které jsou mírně jedovaté a příbuzné se stejně tak jedovatou pečárkou zápašnou. Tyto druhy však mají mnohem drobnější šupiny a na řezu, při oškrábnutí nebo otlačení žloutnou. Navíc jejich vůně není příjemná, jsou totiž cítit po karbolce,“ radí, jak uvedené pečárky odlišit, mykolog Zdeněk Hájek.