Petrohrad i Sherwood aneb Okolí plzeňského Církevního gymnázia
Církevní gymnázium v Plzni stojí na Mikulášském náměstí na Slovanech, v části, které se obecně říká Petrohrad. Ačkoliv se nejedná o oficiální název, mezi obyvateli města je toto označení poměrně rozšířené.
„Teď se nacházíme na Pražském předměstí, které původně pokračovalo k hlavnímu nádraží a celé Slovany se takto nazývaly. Ale místní obyvatelé, kteří zde bydleli a byli v podstatě odloučeni drahou od zbytku města, si tady vytvořili jakousi vlastní identitu. Petrohrad se to jmenuje podle první hospody, která tady stála. Právě po ní někdy v 80. letech 19. století získala celá tato oblast tohle pojmenování,“ osvětlil původ názvu lokality předseda spolku Zestínu Lukáš Houška.
Budova Církevního gymnázia vznikla na konci 19. století. „Je důsledkem velkého problému, který tehdy Plzeň měla. Byl totiž absolutní nedostatek škol. Tady na Petrohradě, který se výrazně rozrůstal, bylo obrovské množství dětí, jelikož zde žili železničáři, dělníci ze Škodovky, a tak zde byly zhruba 4 tisíce dětí, které neměly kam chodit do školy. Všechny musely chodit do centra města, a tak se řešila stavba nové školní budovy,“ uvedl Houška. Ta tu vznikla v roce 1897 a jejím autorem je plzeňský stavitel František Auer.
Sherwood v Plzni
František Auer je také autorem parkové úpravy kolem školní budovy: „Ta vznikla relativně nedávno. Předtím si mnozí z nás pamatují podivný park, kterému se říkalo Sherwood. Tato moderní úprava parku vychází z Auerových tehdejších návrhů. Jedná se o klidový park s oplocením a volnou plochou. Má dokonce vlastního zahradníka a vlastní zdroj vody,“ popsal současnou podobu parku předseda spolku.
Za dob takzvaného Sherwoodu byl park dle Lukáše Houšky pro místní tak trochu nehostinným místem: „O zeleň se prakticky vůbec nepečovalo. V 80. a 90. letech minulého století byly parky sázeny stylem „čím více stromů a křoví, tím více park“. Když zasadíte hodně stromů a křoví, vznikne takové temné prostředí, ve kterém se leckdo může schovávat,“ řekl. Lidé, kteří kolem sebe nevidí a nemají přehled, se tak mohou cítit nekomfortně. A právě to měl být případ i zdejšího parku: „Park byl hodně zarostlý a neudržovaný. Když se člověk ocitl v jeho středu, tak nikam neviděl. Všechno bylo takové zvláštní, bylo tam temno a neuklizeno, takže se jednalo o nepříjemné prostředí,“ dodal Houška.
Vchod pro dívky a vchod pro chlapce
„Tak, jak budovu vidíme dnes, tak je to obrovská novorenesanční stavba, která je symetrická. Když se na ni podíváte, tak zjistíte, že má dva vchody. Až do dob první republiky bylo standardní, že se dělala škola pro chlapce a škola pro dívky. Neučili se spolu, aby navzájem nezlobili a aby měli dostatek soustředění na pořádnou výuku,“ uvedl Houška. Budova má tvar písmene U, ale původně se jednalo o dlouhou budovu přímo otočenou k náměstí. Dvě boční křídla vznikla až o několik let později, a to z kapacitních důvodů, jelikož škola v podobě, ve které byla postavena, nestačila tehdejšímu náporu dětí, které ji navštěvovaly.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.