Řemesla na západě Čech: kovářství
Vážení, nepostradatelní, ale zároveň také tajemní bývali kováři. Byli věčně umazaní, pracovali v temných kovárnách a uměli si ochočit oheň – živel toť vskutku pekelný. Jenže téměř každý někdy potřeboval okovat koně, opravit lopatu nebo vytrhnout zub a tak se za kovářem zkrátka vypravit musel. Kovařina tu byla, je a stejně tak i zruční řemeslnící, jejichž dílo je někdy velkým a obdivuhodným uměním.
S příchodem železné doby již na konci pravěku přichází kováři. Oni byli první, kteří z taveniny, která vznikla v železorudné peci, vykovávali železo. To pak zpracovávali na nejrůznější nástroje, které člověk potřeboval ke svému přežití. Vyráběli zbraně, ale také zemědělské nářadí. Zajímavé je, že se tehdy věci především překovávali. Souvisí to i s tím, že tehdy byla spotřeba železa velmi malá. V průměrné středověké vesnici se kdysi spotřebovalo za jeden rok pouze tolik železa, kolik by ho dnes bylo zapotřebí na vyrobení jedné kolejnice.
Postupem času se i kovář modernizoval. Dnes je známe z těžkých průmyslových provozů, jak obsluhují buchary a lisy. Přesto zůstali kováři, kteří se věnují umělecké práci nebo kteří vám opraví staré zemědělské nářadí a náčiní.
Spravit staré a rozbité, ale také vytvořit nové a dech beroucí umí kovář a také nositel lidových tradic Miloslav Trefanec z osady Čínov u Klatov. Pod jeho rukama vznikla třeba brána vyhlášené plzeňské restaurace U Salzmannů, nebo také ochoz na věží kostela svatého Bartoloměje na plzeňském náměstí.
Kovařina se mi líbí od dětství a mojí nejoblíbenější hračkou bylo kladivo. Můj otec byl zemědělec často jsme potřebovali kovat koně, opravovat nářadí a podobně. Kovařině už jsem věrný asi 55 let. Vyučil jsem se v Novém Čestíně u Klatov a to jsou ty nejkrásnější vzpomínky na život.
Vaše kovárna vypadá moderně. Bez čeho se kovář neobejde ?
Tak především jsou to kovářská výheň, kovářská kovadlina a pořádné kladivo. Samozřejmě jdeme s dobou a máme tady i buchar a další zařízení. Museli jsme se přizpůsobit tomu, že nebudeme kovat koně, ale věnovat se umělecké kovařině.
A mohl byste vyrobit něco jednoduchého ?
Určitě, připravíme si plocháč 30 x 8 a vyrobíme skobu.
Jak dlouho bude trvat, než bude mít železo tu správnou barvu a jaká bude ?
Ta teplota je přibližně 1300 stupňů.
Když bude železo prskat, už je pozdě ….
Jak kdy, třeba při svařování v ohni je to prskání žádoucí. Znamená to totiž, že už má materiál teplotu vyšší než 1300 stupňů. A bude lepší, když vyrobíme hák na řetěz, abychom využili práci dvou kladiv. Až to bude hotové, vyrobíme ještě jeden článek řetězu.
Kolik času by vám zabrala výroba řetězu dlouhého jeden metr ?
To záleží na zručnosti kováře. Někomu by to trvalo dvě hodiny, někomu třeba celý den.
Tušíte, kdo měl kdysi jako jediný na vesnici kleště ? Byl to kovář a právě kleště se hodily, když třeba nějakého nešťastníka bolel zub. Někdy bylo dokonce nutné provést život zachraňující chirurgický zákrok, třeba amputovat končetinu. Na to by si Miloslav Trefanec netroufl, ale na ten zub….
Od starých dědků a pradědků jsem slýchával jako mladý, jak do kovárny přišel pacient s ovázaným obličejem a přál si vytrhnout bolavý zub. Tak ho vzal kovář ven, položil ho na mez, kde byla vyhloubená prohlubeň. Pak si mu sedl na hrudník, třeba mu násilím otevřel pusu a začal tahat zub.
Ve vaší dílně vidím nejrůznější mříže, dokonce pod stropem visí lustr. Co všechno jste schopni vyrobit ?
Prakticky všechno co souvisí s kovařinou. Třeba motyku, sekyru nebo sekáč na sekání do zdi.
Tak přeji vám, ať máte práce stále dost, pevnou ruku, dobré zdraví a především, ať žije kovařina.
Děkuju za přání, také bych si to přál. Hlavně pak kvůli těm mladejm. Rozloučím se s vámi tak, jak se loučíme s většinou dobrých hostů - kovářskou ránou.
Rozhodnete-li se věnovat kovařině a chtěli byste ji dokonce studovat, máte v Plzeňském kraji jedinou možnost – Střední školu v Oselcích. Jejím ředitelem je Václav Bumbička.
Nabízíme čtyřletý umělecko řemeslný obor – zpracování kovů ukončený maturitou. Do prvního ročníku přichází každoročně kolem deseti žáků a pak také klasický tříletý obor s výučním listem zemědělský kovář a podkovář. Ve třetím ročníku končí v tomto oboru pět chlapců. Všichni se naučí základní řemeslné operace práce s kovem. A vrcholem čtyřletého oboru je ročníková práce, kterou si studenti sami navrhnou.
Jedním z maturujících studentů Střední školy v Oselcích je i Lukáš Klečka. Kovařinu obdivuje už dlouho i když za jeho studium na škole může tak trochu jeho tetička. I ona má jistě radost, že se Lukáš po čtyřech letech dopracoval k závěrečné práci.
Maturitní téma bylo zahrada, tak jsem si vybral pítko pro ptáky. Je to taková miska na čtyřech nohou s bidýlkem. Má to takový zajímavý tvar, vypadá to jako kalich. Na výrobku je použito osazování a překovávání materiálu, tepání a z také základní kovářské spoje jako je nýtování
Prozradil o své práci student Střední školy v Oselcích Lukáš Klečka. I on je důkazem toho, že tu kovařina stále je a stejně tak i zruční řemeslnící, jejichž dílo je někdy velkým a obdivuhodným uměním.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
