Plzeňská papírna

5. září 2011
Značky západních Čech

Plzeňskou papírnu si mnozí z pamětníků vybaví jako jednoho z velkých znečišťovatelů ovzduší v západočeské metropoli, ale podnik byl hlavně jedním z největších producentů obálek, barevných kartónů a kancelářských potřeb v naší zemi. Ale pojďme si jeho historii projít pěkně popořadě.

První papírna v českých zemích vznikla v Chebu v roce 1310. Kdy se tak stalo v Plzni, se přesně neví. Pro výrobu papíru ale bylo vždycky potřeba velké množství vody, dostatek pracovní síly a také suroviny. Tohle všechno město na soutoku několika řek splňovalo. Papír se tu tedy začal vyrábět poměrně brzy – někdy v průběhu 16. století. Potvrzená existence papírny je ale až v roce 1605. Tehdy stávala zřejmě na soutoku mlýnské strouhy a soukenické valchy, tedy v místě takzvaných plzeňských Benátek. Později se přestěhovala z důvodu opevňování města na řeku Úslavu, přibližně do míst pozdějšího jezu u železničního mostu na Prahu a tam fungovala asi až do poloviny osmnáctého století. K jejímu konci přispěly válečné poměry v době francouzského a pruského vpádu do Čech a zřejmě i nedostatek suroviny, z níž se tehdy papír vyráběl – a sice starých hadrů. Mimochodem tehdy se jejich sběračkám říkalo hadrlumpky.


Plzeňská papírna na řece Radbuze vznikla až v roce 1871 nedaleko Mikulášského hřbitova. Tehdejším majitelem byla akciová společnost Spolek Praha. Už o dva roky později se tu rozeběhla výroba psacího, tiskového a obálkového papíru na jednom papírenském stroji. V roce 1878 koupili továrnu bratři Piettové z Alsaska a pro papírnu začaly dobré časy. Majitelé totiž pocházeli z rodiny s letitou papírenskou tradicí a svých zkušeností využili i k výrobě hedvábného papíru. V podniku v té době byly jako v jednom z prvních instalovány Křižíkovy obloukové lampy. S českým vynálezcem byl totiž jeden z bratrů velký kamarád. Pokračuje bývalý laborant, šéf ekonomického úseku a nakonec i akcionář Miroslav Melota.


Miroslav Melota:
Piette se sešel s Křižíkem na pivu a on si mu postěžoval, že ty ženský, protože když se ten papír vyrobil, tak oni ho museli prohlížet ty archy a že na to nevidí a že ty plynový lampy, že to je hrůza. A on mu řek. Já ti tam udělám elektriku. A za dva dni mu tam udělal ty obloukový lampy.


Koncem 19. století přibyly další dva papírenské stroje. To umožnilo zvýšit objem exportu a tak papíry špičkové kvality putovaly i do vzdálených zemí, například do Japonska nebo do Jižní Ameriky. V roce 1912 byla papírna prodána Pražské Neusiedelské akciové společnosti a následně se stala součástí kartelu s majoritním postavením rodiny Petschků, která tam těsně před válkou zahájila výrobu i na čtvrtém stroji. Co se dělo v papírně v období druhé světové války se neví a válečná produkce je zahalena tajemstvím.


Miroslav Melota:
Fakt ale je, že byla dobře hlídaná, když přijdete do papírny, tak ještě dnes jsou tam betonový bunkry. Nahoře na tý budově, která je v podstatě v Zahradní ulici, tak na střeše je kulometný hnízdo. Já jsem viděl plány, kde z papírny, nebo z území papírny vedly tři paprsky chodeb, podzemních, jeden směrem k Denisovu nábřeží, jeden směrem naproti pod řekou, kde byla ta zoologická zahrada dřív a jeden směrem na Slovany. Ta papírna je poddolovaná, tam jsou šachty tunely, technologie, ale je to dost nebezpečný se tam pohybovat.


Hned po skončení 2. světové války vzniká národní podnik Západočeské papírny se sídlem v Plzni. Samotná továrna měla 11 hektarů a sestávala z desítek budov a dominující padesátimetrovou papírenskou věží. K areálu náležel i obrovský park se spoustou vzácných dřevin. Výroba i vytápění takového komplexu byla ale nesmírně energeticky náročná.


Miroslav Melota:
Standardní výroba byla klasické tiskové papíry, to jsou prostě papíry pro knížky, barevné papíry, barevné kartóny plus poštovní obálky. Těch obálek se dělalo asi 300, 350 miliónů ročně. A odjakživa ta plzeňská papírna stála na tom, že si vyráběla celulózu a následně v Plzni z celulózy dělala papír, tzn., že nebyla surovinově závislá na nikom jiném.

V roce 1975 byla ale výroba celulózy zastavena a plzeňské ovzduší se ze dne na den stalo zdravějším. Při bělení se totiž do té doby do ovzduší uvolňoval chlór. Papírna tím ale přišla o strategickou surovinu a jelikož se musela celulóza nakupovat, výroba papíru se stala nerentabilní. Těsně před sametovou revolucí měl podnik zhruba 600 zaměstnanců a vyrábělo se v něm kolem 24 tisíc tun papíru ročně. V roce 1992 byla papírna privatizována obchodní společností Plzeňská papírna. O čtyři roky později do ní vstoupila jako majoritní akcionář rusko – švýcarská firma. Bohužel ta ji svými manažerskými chybami dovedla až do konkursu. V Rusku sice ovládali papírenský průmysl, ale na evropské poměry ruští manažeři zvyklí nebyli.


Miroslav Melota:
Oni přijeli, z tý Západočeský energetiky a prostě ten člověk, kterej to tam měl na starosti, ten Rus, tak jim oznámil, že teď několik let nebudou platit za energii. Protože v Rusku je to běžný. Tam se prostě několik let neplatí a nic se neděje. A oni se jako zasmáli a řekli mu, že když nebude platit, tak že jim zavře kohout. A on se taky zasmál a řekl jim tak to udělejte, protože si nedovedl představit, že něco takovýho se vůbec může stát. Tady je 400 lidí, že jo a budou bez práce a oni skutečně přijeli a ty kohouty zavřeli. Nakonec jako kuriozní bylo, že ty lidi odjeli, že oni sem byli vyslaný na to, aby to tady jaksi pozvedli. Asi za zhruba tři měsíce volal zástupce akcionářů, sháněl je k telefonu a teprve zjistil, že papírna je v konkursu, protože oni prostě odjeli domů a nikomu nic neřekli, a byli doma, pobírali diety, pobírali plat a báli se prostě oznámit akcionářovi, že to dovedli do takovejch konců.

Konkurs nakonec skončil tak, že papírny získal jejich největší konkurent – Krkonošské papírny. Za podnik, který měl asi 30 miliónů dluhů, zaplatily zhruba 100 miliónů korun. Výrobu už nikdy nerozjely a dnes rozsáhlý a lukrativní areál v centru Plzně pronajímají desítkám různých firem.

autor: Roman Miler
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.