Plzeňský kroj: Vyšívaná krása obřadních šátků z Plzeňska
Vedle čepců s oušky, bez oušek a unikátních plzeňských čepců s křídly („holubic“), sloužily v minulosti k zahalení hlav vdaných žen na Plzeňsku také velké šátky určené k obřadním a svátečním příležitostem jako byl úvod při narození dítěte nebo účast na nedělní mši. Podle jednotlivých oblastí se nazývaly různě - v okolí Plzně jako „pleny“. Takováto plena mohla dosahovat rozměrů i přes 120 centimetrů na délku i šířku a zdobila ji krásná a bohatá výšivka.
Bohatost výšivky záležela na majetnosti majitelky, případně na zručnosti, pokud si ji žena vyšívala sama. Vyšívání takto rozměrných plachet ale nebylo vůbec jednoduché. Nároky kladené na vyšívačku, jako je dobrý zrak, jemná motorika a časová náročnost, byly poměrně velké. Často tuto roli přijala některá z žen v komunitě, která měla svůj vyšívačský rukopis a které se za vyšití platilo. A jak se takto velká plachta vyšívala? Rozměrný kus jemného plátýnka se nejprve musel napnout do dřevěného rámu a olověnou tužkou (lidově „plavajzem“) se „rejsoval“ motiv. Předlohy kreslily ženy z paměti, jak je napadlo a teprve poté se plena posílala k vyšívačce.
Velkou výšivkou se opatřil vždy jen jeden roh, protože se plena přehnula do cípu a uvazovala jako šátek. Cípy, kterými se plachetka uvázala pod bradou, byly také jemně vyšité. Vzpomínky pamětnic dokládají, že se vyšívalo po večerech při louči. Něco o svém vzniku nám mohou prozradit i samotné pleny, které ukazují, že jednu plenu mohlo zhotovovat i více děvčat nebo žen.
Časté bylo také to, že si svobodná děvčata v období dospívání započala plenu vyšívat a zhotovovala ji i několik let. Když se pak provdala, už při první mši v kostele touto plenou zahalila čepec a započala svou novou roli.
Druhý život výšivek
Čtěte také
Pro Plzeňsko byla v druhé polovině 19. století typická bohatá bílá výšivka a lemování pleny cípky s dírkovanou výšivkou. Unikátní je také motiv obilného klasu, který je charakteristickým motivem plen v okolí Plzně. Sbírka Národopisného muzea Plzeňska čítá těchto plen z okolí Plzně několik desítek. Ne vždy se ale jedná o původní celou součástku. Pokud velké šátky (pleny) dosloužily svému účelu a ženy je odložily, stávaly se často kvůli vysívané části třeba povlakem na okrasný polštář nebo zástěru a dostaly tak druhý život.
Digitalizace výšivek
Národopisné muzeum Plzeňska nedávno získalo podporu Ministerstva kultury pro projekt nazvaný „Digitalizace lidových výšivek etnografických oblastí Plzeňského kraje, konkrétně výšivek krojových plen“, a tak jednotlivé dochované výšivky brzy projdou digitalizací a budou zpřístupněny v rámci webové databáze navázané na portál e-Sbírky a Europeana.eu.
Související
-
Plzeňský kroj: Jak dobře znáte plzeňskou holubičku?
Bílý čepec s velkými křídly – takzvaná „holubička“. Hlavní ozdoba a pýcha dívčího a ženského kroje na Plzeňsku. Co všechno o ní víte?
-
Plzeňský kroj: fěrtochy - baboráky a brokátové zástěry
V dnešním dílu našeho seriálu o plzeňském kroji se zaměříme na krásnou součástku ženského kroje – zástěry neboli fěrtochy. Znáte pojmy baborák, štráfy, lacle nebo kalunky?
-
Plzeňský kroj: mužský soukenný kabát
Seriál věnovaný plzeňském kroji pokračuje. Jednou z krásných součástek mužského lidového kroje z Plzeňska je dlouhý kabát z modrého sukna zdobený řadou zlatých knoflíků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka