Pojďte, pane, budeme si hrát! Larp jako forma zábavy i výuky

4. říjen 2021 13:23, aktualizováno

Larp z anglického Live Action Role Play, což je možné přeložit jako živé hraní rolí, je dnes mezi lidmi poměrně rozšířenou zábavou. Larpu se může zúčastnit takřka kdokoliv, kdo je ochoten respektovat pravidla hry a je alespoň trochu kreativní.

Hráčka larpu Hana Loudová

„S larpem přišly asi děti tou dobou, co začaly existovat, protože larp vychází z toho, co všichni znají. Je to hra, kde si každý hráč připraví nebo vymyslí nějakou roli, kterou pak hraje a ztvárňuje a je v ní v nějakém příběhu. Larp jako takový se zřejmě datuje do 20. století, ale hry s hraním rolí obecně jsou tady pravděpodobně už od začátku lidstva,“ uvedla hráčka larpu Hana Loudová.

Primárním účelem larpu bývá zábava, ale existují také takzvané edularpy, které jsou využívány ve výuce.

„Já jsem se k larpu dostala tak, jako asi většina ostatních larperů –  přes kamarády. Na první larp jsem jela fotit, pak jsem zjistila, že je to docela zajímavé a že se mi to líbí, a na další už jsem jela hrát,“ popsala Hana Loudová, jak se vůbec poprvé dostala k této volnočasové aktivitě.

A komu je larp určen? „Já si myslím, že ten, kdo se chce účastnit larpu, musí být trochu kreativní. Každý, kdo s tím chce začít, by měl přemýšlet nad tím, co vlastně bude hrát, takže si musí vymyslet nějakou postavu, případně se seznámit s postavou, která je předepsaná, a dost často by si měl třeba vyrábět nějaké kostýmy, doplňky a tak dále. Myslím si, že larp je pro kohokoliv od nuly do sta, ale musí mít chuť tomu věnovat trochu svého času,“ řekla larperka.

Hraní bez publika

Larp je organizovanou hrou, má tedy svého organizátora: „Ten se stará o to, aby hra fungovala, vymýšlí příběh, přemýšlí o tom, jaké postavy tam budou vystupovat, kde to bude, zajišťuje tedy i místo a další technické věci, které jsou potřeba pro konání akce. Co larp nemá, je publikum. Na larp jezdí lidé proto, aby si užili atmosféru, příběh nebo danou postavu. Jedinci, kteří chtějí hrát ven, jdou dělat spíš divadlo, než larp,“ podotkla Hana Loudová.

Larp může být také různě dlouhý. Záleží na organizátorovi, zda se bude jednat o komorní larp, který trvá řádově několik hodin, nebo larp rozprostřený i do několika dnů. Organizátor může stanovit hrací čas, kdy se dané role hrají například od osmi hodin ráno do deseti hodin večer. Mezitím se hráči mohou chovat takzvaně „normálně“, zahrají si například na kytaru apod., ale existují i larpy, kde se hraje v kuse, to znamená, že i v noci se hráči mohou vydávat na různé výpravy, plnit všemožné úkoly atd.

Co se týče žánrů, je rozsah v rámci larpu velice široký. „První akce, které tu vznikaly, byly určitě na motivy fantasy, ale dnes už to vůbec neplatí. Dnes je spousta akcí zaměřena třeba na historii. Tyto larpy pracují s historickou látkou a prožitkem tak, aby se historie lidem více přiblížila. Dále existuje velké množství larpů vycházejících z literatury, jsou také hry zasazené ve sci-fi světě, ale i v dnešním světě. Ty jsou pak více zaměřené na prožitek, emoce, chování lidí a vztahy mezi nimi,“ vysvětlila hráčka larpu.

„Co mě osobně hodně zasáhlo, byl jeden larp, který se hrál tady v Plzni. Byl to městský larp a hrál se tři týdny v kuse. To už člověku zasáhne do osobního života, do všeho. Vlastně ani tolik nezáleží na tom, co jsem hrála, ale spíš na tom, že to bylo opravdu intenzivní tím, jak to bylo dlouhé. Bylo to opravdu zajímavé,“ podělila se o jeden ze svých larpových zážitků Hana Loudová.

autor: Kateřina Dobrovolná | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Nejnovější zprávy

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.