Prášivky nejsou prašivky

Popis prášivek

Prášivky jsou většinou kulovité nebo vejčité, plodnice jsou malé až střední velikosti, zpočátku bílé, později nabíhají do šedé, někdy hnědé barvy.

Prášivka není prašivka ani pýchavka

„Jen ten, kdo prášivku nezná, jí může říkat prašivka,“ potřásá hlavou plzeňský mykolog Svatopluk Holec. Znalec ji snadno rozliší i od pýchavek. Na rozdíl od nich prášivky nemají spodní část neplodnou, u některých je spodní část velmi redukovaná, malá.

Podobně jako pýchavky mají také prášivky dva obaly - první se časem rozpadá a odpadává, druhý pak nabývá nejrůznější barvy a uprostřed se na něm vytvoří otvor, ze kterého se dostávají ven výtrusy. Podstatným znakem je, že prášivky nikdy nemají na povrchu ostny, většina pýchavek ano.

Výskyt prášivek

Prášivky rostou především v trávě, takže na loukách, pastvinách, v parcích a zahradách. V podhorských polohách na ně můžeme výjimečně narazit i v lese.

Prášivka černavá (Bovista nigrescens)

Během celé houbařské sezóny můžeme sbírat prášivku černavou, roste od června do listopadu. Je to větší kulička v průměru kolem 5cm (může mít až 8, ale i jen 3cm), vnitřní pokožka je kožovitá, papírovitá, postupně nabíhá do úplně černé barvy. Po vyprášení se otvor, kterým se spóry vysypaly, může zvětšovat, vítr někdy plodnici utrhne a černá koule se kutálí po louce nebo v lese, příp. se kutálí pohárek.

Prášivka šedavá (Bovista plumbea)

Podobná prášivce černavé je prášivka šedavá, bývá ale menší a vyskytuje se častěji, opět přibližně od konce května do začátku listopadu. Svrchní obal lze oloupat jako skořápka vajíčka uvařeného na tvrdo. Vnitřní obal časem dostává šedavou barvu.

Jedlost prášivek

Prášivky jsou jedlé, ve srovnání s chuťově vynikajícími pýchavkami ale neobstojí. „Když je zle, alespoň na výplň se dají použít,“ konstatuje mykolog Svatopluk Holec, „ovšem jenom z prášivek jsem jídlo nikdy neměl. Ne že by bylo jedovaté nebo nejedlé, ale myslím, že by mi to nechutnalo.“