Psaní čárky před spojkou „a“

22. únor 2011

Téma dnešního jazykového koutku asi není v dotazech určených jazykovědcům nijak řídké, zato velmi potřebné. Budeme se zabývat psaním čárky před spojkou „a“. Vítám zde...

Úvod byl velmi výstižný – je pravda, že dotazy široké veřejnosti na čárku před spojkou „a“ jsou velmi hojné. A to je určitě dobře, protože to znamená, že se i dnes snaží lidé psát bezchybně a v tomto případě srozumitelně. Chybné umístění čárky ve větě totiž mnohdy může význam věty zcela změnit.
V první řadě musíme říci, že spojka „a“ může spojovat jak věty, tak větné členy. V obou případech platí, že jsou-li věty nebo větné členy ve významovém vztahu, tzv. významovém poměru, slučovacím, pak se před spojku „a“ čárka nikdy nepíše.

To je poučka, kterou si asi všichni pamatujeme ještě ze školy, ale právě případy, kdy se čárka píše, už si běžní uživatelé jazyka vybavují hůře.

Pak to musíme napravit. Čárka před spojku „a“ se klade zhruba ve třech případech: když je významový poměr mezi větami či větnými členy jiný než slučovací; dále: je-li mezi věty v poměru slučovacím vložena vedlejší věta; a za třetí: stojí-li spojka „a“ před vedlejší větou, která je vložená mezi dvě věty hlavní. A teď si to zkusíme přiblížit podrobněji.
1) Čárka se píše vždy, když je spojka „a“ využita v jiném poměru než slučovacím. Nejčastěji to bývá poměr odporovací (Snažil se, a neuspěl.). Takovou spojku lze nahradit spojkami ale, avšak, však. Také se spojka „a“ užívá v poměru stupňovacím (Oblečení je kvalitní, a navíc levné.). Tady musíme zapojit i svůj jazykový cit a o větě trochu přemýšlet, je-li to potřeba. Dále se užívá spojka „a“ v poměru důsledkovém, a to jako součást spojovacích výrazů: a proto, a tedy, a tak. Vždy píšeme tyto výrazy zvlášť a před „a“ je pokaždé čárka. Hovoří se ještě o poměru vysvětlovacím – pro nás však bude jednodušší si zapamatovat, že před spojovacími výrazy „a to“, „a sice“ se také píše čárka, doplňuje-li následující část věty další informace.
2) se čárka píše tehdy, je-li mezi věty v poměru slučovacím vložena vedlejší věta (Přiběhl zvenku, kde byla pořádná zima, a chtěl se napít.). První a poslední část je sice v poměru slučovacím, ale mezi ně je vložena vedlejší věta – ta musí být vždy oddělena čárkami z obou stran.
3. případ užití čárky před „a“ se mi zdá nejnáročnější. Čárka se píše před spojku „a“, stojí-li před vedlejší větou, která je vložena mezi dvě věty hlavní. Je zajímavé, že tato vedlejší věta významově závisí na hlavní větě, která stojí až za ní (Jeli jsme do města, a protože jsme něco zapomněli, museli jsme se vrátit.).
Pro dnešek je to ke spojce „a“ vše a já věřím, že pozorný posluchač už chybovat v uvedených případech nebude.

autoři: Stanislav Jurík , Jaroslava Nováková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.