Rybičkoidní nástraha

Spojení rybičkoidní nástraha rozhodně upoutá pozornost čtenáře. Příponou -oid(ní) se tvoří přídavná jména zvláště od cizích slovních základů a taková přídavná jména jsou typická pro odborné vyjadřování. Nesou význam podobnosti, přibližnosti. Máme např. přídavné jméno androidní, což znamená „takový, který je podobný člověku“. Podobně třeba elipsoidní znamená „mající tvar podobný elipse“ apod.

Jsou taková případná jména častá?

V odborných textech není úplně neobvyklá, ale mezi frekventované v této sféře také nepatří. Zakončení na -oidní je hláskoslovně velice výrazné, nápadné. U slov utvořených od domácího slovního základu, jako je třeba právě naše rybičkoidní nástraha, se s ním můžeme setkat jen výjimečně. Tak například se dočteme, že kinofilmové „nudloidní“ filmové políčko neodpovídá formátům fotopapírů a bývá nutno řezat (autor uvedl toto přídavné jméno v uvozovkách). Vysloveně slovní hříčkou je výraz schopnosti a obzor novoidního Železného. Velmi úzce specializované je užití takového přídavného jména v textu o počítačích: staré primitivní programy jsou kupodivu praktičtější než správce souborů ve Windows, přestože nejsou tak úhledné a tak myšoidní.

Hodí se tedy takové zakončení ke slovu „rybička“?

Přídavné jméno rybičkoidní, užité v rybářském textu, bychom chápali jako vysloveně příležitostné, stylisticky příznakové, užité ojediněle. Je to specifický prostředek, který slouží oživení textu. Záleží samozřejmě na typu textu. Pokud by šlo o skutečně úzce odborně zaměřený časopis s příspěvky řekněme vědeckého charakteru, pak bychom se spojení rybičkoidní nástraha měli vyhnout. Jestliže by šlo ale spíše o jakýsi – moderně řečeno – hobymagazín, byla by přijatelnost takého spojení o něco vyšší.

A co by měl pisatel užít, kdyby se chtěl spojení „rybičkoidní nástraha“ vyhnout?

Jestliže by bylo potřeba sáhnout pro neutrální vyjádření, doporučil bych užít opisy. V této funkci bychom mohli užít třeba formulace typu nástraha připomínající rybičku, nástraha ve tvaru rybičky apod.