Skutečně ostropestřec léčí játra, nebo je to pověra?

Nejrůznější firmy nebo léčitelé tvrdí, že údajně pomáhá proti žlučovým kamenům, různým typům rakoviny nebo migrénám, ke snižování cholesterolu, posílení imunity, vyléčení akné, hemeroidů a bércových vředů nebo dokonce při otravách houbami. Hlavně ho ale lidé využívají při nemocech jater. Pro co máme důkazy?

Ostropestřec mariánský je rostlina patřící mezi hvězdnicovité, takže je vzdáleně příbuzná třeba se sedmikráskou, slunečnicí, pampeliškou nebo arnikou, ale vzhledem se podobá spíš bodláku. Rostlina, která pochází ze Středomoří, se rozšířila nejen k nám a do dalších částí Evropy, ale dnes ji najdeme i v Severní Americe, Číně nebo Austrálii.

Regenerace jater. Existují důkazy?

Traduje se, že ostropestřec ve formě olejů, nálevů, čajů, tinktur nebo podrcených semen může pomáhat při různých onemocněních jater, jako je jejich ztučnění (steatóza) nebo v případě zánětlivých onemocnění (hepatitidy).

V roce 2007 se ostropestřec s jeho možnými účinky na játra dostal do hledáčku organizace COCHRANE, která se specializuje na prověřování důkazů o účinnosti různých léčebných postupů a prostředků. Skupina expertů této organizace shromáždila 13 tehdy existujících vědeckých klinických studií, které hodnotily účinek ostropestřce u více než 900 pacientů trpících poškozením jater alkoholem nebo virovými žloutenkami typu B nebo C.

Po jejich prostudování konstatovala, že studie vykazovaly řadu nedostatků. Nicméně ostropestřec v porovnání s placebem neprokázal významný vliv na úmrtnost, komplikace jaterních chorob nebo na histologický obraz jater. Na druhou stranu nebylo jeho užívání spojeno ani se zvýšeným rizikem nějakých nežádoucích účinků. Celkově došla organizace COCHRANE k závěru, že není dost důkazů, které by svědčily pro (nebo proti) využití ostropestřce k léčbě těchto jaterních onemocnění.

Ostropestřec skrývá chemické látky, které zajímají vědce

Rostlina obsahuje skupinu látek, kterým se říká silymarinový komplex. Jedná se o šest látek, které chemicky patří mezi tzv. flavonoligandy.

Nejzajímavější u z nich by mohl být silybin. V laboratorních podmínkách se ukázalo, že by v těle mohl ovlivňovat proces regulovaného zániku nepotřebných nebo poškozených buněk (apoptóza) a že by mohl měnit aktivitu tzv. regulátorů buněčného dělení. Lékaři, biologové a chemici zkoumají, zda a jak by těchto vlastností bylo možné využít při prevenci nebo léčbě rakoviny.

Další zajímavá látka z této skupiny (izosilybin B) má schopnost působit proti mužským hormonům androgenům a proti ženským hormonům estrogenům. A medicína proto zkoumá, jestli by jí bylo možné využit v případě prevence nebo léčby nádorů tkání silně ovlivněných hormony, konkrétně v případě rakoviny prsu u žen a rakoviny prostaty u mužů.

Podpůrný prostředek v onkologii?

Na Masarykové univerzitě v Brně odborníci zkoumali, jestli má smysl využívat silymarin při léčbě onkologicky nemocných pacientů. V roce 2017 pak farmakologové z této univerzity zveřejnili shrnutí svých poznatků v odborném časopise Klinická onkologie. Došli k závěru, že na základě výsledků dostupných odborných studií může být pro onkologické pacienty přínosné dostávat určité dávky silymarinu pro zvládnutí nežádoucích účinků chemoterapie v souvislosti s možným poškozením jater. Dále může být jeho podávání prospěšné v souvislosti s poškozením kůže a sliznic ozařováním při radioterapii.