Sperma v ohrožení. Pozor na dioxiny v jídle

Dioxiny jsou látky schopné dlouhodobě přetrvávat a hromadit se v organismu. Nejnebezpečnější z nich (TCDD) byl Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) klasifikován jako karcinogen pro člověka (skupina 1). Ale nepříznivé účinky na lidské zdraví mohou kromě rakoviny zahrnovat i nemoci srdce a cév, cukrovku, endometriózu, předčasnou menopauzu, poruchy hladin testosteronu a hormonů štítné žlázy, narušení imunity nebo metabolismu atd.

Jak se dostávají dioxiny do potravin?

Dioxiny mají schopnost hromadit se v tělech živých organismů, a tak se kumulují i v tělech hospodářských zvířat jako jsou krávy, prasata, slepice. Jsou schopny přecházet z jejich těl do mléka nebo do vajec. Dioxiny patří mezi tzv. lipofilní látky, a proto je najdeme hlavně v tučných potravinách, jako jsou vaječné žloutky, máslo, tučné jogurty či sýry, tučná masa nebo ryby.

Přehodnocení rizika dioxinů v potravinách

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) zveřejnil v listopadu letošního roku stanovisko odborného panelu, který doporučil snížit tolerovanou týdenní dávku dioxinů na 2 pikogramy na kilogram tělesné hmotnosti za týden. Tím úřad snížil předchozí doporučení z roku 2001, které činilo 14 pg/kg/týden.

Důvodem k tomuto přehodnocení jsou nové poznatky z experimentálních a epidemiologických studií. Nově stanovená hodnota má mimo jiné chránit před postižením kvality mužského spermatu, které může být opožděným následkem toho, pokud jsou chlapci vystaveni dioxinům v dětství. U tohoto negativního účinku se totiž objevily důkazy, že k němu může dojít při nižších koncentracích dioxinů v krvi než u jiných škodlivých vlivů.

Kolik dioxinů máme v potravě?

Podle dr. Hoogenbooma, který vedl tým expertů EFSA, jsou Evropané vystaveni v průměru asi pětinásobku nově stanovené tolerované týdenní dávky. Ale mezi jednotlivými lidmi existují značné rozdíly. Zatímco někteří doporučené množství nepřekračují, jiní jsou vystaveni dávce až 15krát vyšší. Hlavní příčina spočívá v rozdílech v konzumaci potravin živočišného původu, přičemž největší zdroj dioxinů představují tučné ryby, tučné sýry nebo maso hospodářských zvířat.

Agent orange – dioxinové prokletí Vietnamské války

Poměrně dobře jsou dioxiny a jejich účinky prozkoumány díky dvěma politováníhodným událostem. Jednou z nich byla Vietnamská válka, během které vojska USA používala směsi pesticidů k ničení džungle, která sloužila jako úkryt komunistických jednotek. Bohužel se ukázalo, že při výrobě jednoho z pesticidů (2,4,5-T), který byl součásti směsi kódovaně označované jako AGENT ORANGE, vznikaly dioxiny jako nežádoucí vedlejší produkt. Američtí vojáci, vietnamský personál, který pomáhal na leteckých základnách připravovat postřik pesticidy, i lidé žijící v místech zasažených chemickou směsi byli dioxinům vystaveni, aniž by to věděli.

Následky se dostavily až později. Právě lékařské studie zaměřené na zdraví tisíců amerických vojenských veteránů z Vietnamské války byly velmi významným zdrojem informací o účincích dioxinů. Vzhledem ke schopnosti dioxinů dlouhodobě přetrvávat v prostředí jsou bohužel některé oblasti Vietnamu silně kontaminovány i po desítkách let.

Výbuch v chemičce na severu Itálie

Druhou nedobrovolnou „laboratoří“ pro zkoumání účinků dioxinů se stalo severoitalské městečko Seveso vzdálené asi 20 kilometrů od Milána. V červenci 1976 došlo k výbuchu chemičky, která vyráběla pesticidy v sousedním městě Meda, a obyvatele Sevesa zasáhl chemický mrak, který obsahoval také dioxin, který je dnes považován za nejnebezpečnější.

Vzhledem k uvedené lokalitě se mu proto také někdy říká dioxin seveský – (2,3,7,8-TCDD). Výbuch vedl kromě dlouhodobého sledování zdraví lidí v zasažené oblasti hlavně k tomu, že Evropská unie zavedla směrnici o prevenci průmyslových havárií s cílem předejít opakování podobných neštěstí.

Dioxinové zamoření ve Spolaně Neratovice

Svou velmi špatnou zkušenost s dioxiny mělo i Československo. V 60. letech 20. století se totiž z chemických odpadů vyráběl pesticid 2,4,5-T (proslulý jako součást Agent Orange) také v neratovické chemičce Spolana na břehu Labe. Paradoxem bylo, že komunistický režim chemikálii prodával za valuty na Západ, ta pak končila na amerických leteckých základnách ve Vietnamu, kde sloužila k míchání postřiku proti komunistickým jednotkám, které Československo pomáhalo vyzbrojovat.

Výroba pesticidu ve Spolaně byla po několika letech zastavena v důsledku vážného onemocnění desítek zaměstnanců chemičky. Zamořené výrobní budovy, včetně technologických zařízení a zbytků chemikálií, byly zavřeny a po desetiletí ponechány osudu. Teprve v roce 2001 na problém zamořených objektů upozornila kampaň organizace Greenpeace, která varovala před rizikem vyplavení dioxinů v případě povodně na Labi. Po povodních ze srpna 2002 stát zaplatil technicky náročnou dekontaminaci dioxiny zamořené části Spolany.

Mezi „tuctem špinavců“ na globální černé listině

V roce 2001 byly dioxiny zařazeny například společně s DDT nebo s polychlorovanými bifenyly (PCB) na černou listinu tzv. Stockholmské úmluvy o perzistentních organických znečišťujících látkách. Česká republika se spolu s dalšími státy světa zavázala omezovat úniky dioxinů do životního prostředí. I díky této dohodě se daří v posledních 30 letech snižovat množství dioxinů v životním prostředí, a tím i dávek dioxinů, kterým jsme vystaveni.