Strakapoud i datlík potřebují k životu mrtvé dřevo. Nachází v něm potravu

Mnoho návštěvníků při pohledu na tlející stromy, které třeba ještě stojí, nebo už leží na zemi, tvrdí, že se jedná o mrtvé dřevo. Fakticky mají pravdu, jenže toto mrtvé dřevo je plné života. Rozpadající se dřevní hmotu, postupem desítek let obsazují stovky druhů brouků, hub, lišejníků, mravenců, ale také ptáků.

„Často se v literatuře udává, že tetřev hlušec, jeřábek lesní jsou vázáni na mrtvé dřevo. Nicméně mrtvé dřevo v těch biotopech je doprovodným jevem toho přírodě blízkého hospodaření. Přímo není vázán na mrtvé dřevo, i když jej využívá například v pohybu, ale je to spíše znak citlivého hospodaření," říká ornitolog Správy Národního parku Šumava Aleš Vondrka.

Tedy, i když tetřev nebo jeřábek odumřelé dřevo pro svůj život vyloženě nepotřebuje, jeho výskyt je s ním nepřímo svázán. Jsou ale druhy ptáků, které ke svému životu tlející dřevo nutně potřebují.

„U řady druhů by to bez tlejícího dřeva nešlo, protože by nenalézaly potravu. To je příklad strakapoudů, datlíka tříprstého. Hnízdní příležitostí je pak pro puštíka bělavého nebo řady pěvců. Třeba rehek zahradní se začal ve velké míře šířit po kůrovcové gradaci, kdy vznikla celá řada zlomů, souší. Začal hnízdit v těchto biotopech, což byla věc do té doby neznámá," dodává ornitolog.

Tlející dřevo je prostě a jednoduše bohatstvím lesa. A tak je potřeba na něj pohlížet a to nejen na Šumavě. I v hospodářských lesích by mělo zůstávat určité procento stromů k zetlení. Ostatně, Správa Národního parku Šumava i v těch lokalitách, kde se zasahuje proti kůrovci, nechává desítky procent dřevní hmoty na místě.