Tamější a zdejší

7. leden 2019

Slovo „tamější“ si možná řada z nás spojí se školními diktáty, protože je to oblíbený chyták všech kontrolních cvičení na psaní skupin mě – mně. Dnes se na něj ale zaměříme z jiného důvodu než pravopisného a dáme si ho také do souvislosti se slovem „zdejší“.

Přídavným jménem tamější označujeme všechno to, co se týká nějakého místa, které je od nás více či méně vzdáleno a vzdálenost daného místa se obvykle vyrozumívá z kontextu. Máme např. věty: Evropskou jadernou jedničkou je Francie. 58 tamějších jaderných elektráren pokrývá přibližně 3/4 energetické spotřeby státu. Je jasné, že pokud tuto větu proneseme doma v Čechách, je pro nás Francie vzdáleným místem a přídavným jménem tamější ve spojení 58 tamějších jaderných elektráren odkazuje na jaderné elektrárny umístěné právě tam, tedy ve Francii.

A jak se tedy používá slovo „zdejší“?

Je to s ním podobné jako s „tamější“ – společnou mají možnost pomyslně se přenést na nějaké vzdálené místo, ale „zdejší“ se navíc dá použít v kontextu místa, na kterém se právě nacházíme. Můžeme například být na prohlídce města, stát na plzeňském náměstí Republiky a průvodce nám může říct větu zdejší kašny byly slavnostně uvedeny do provozu v roce 2010. Slovem zdejší přitom odkazuje na moderní kašny, které se na náměstí Republiky nacházejí v jeho třech rozích a všichni účastníci komunikace je v danou chvíli na místě mohou vidět.

A co to pomyslné přenesení?

To si můžeme přiblížit pomocí příkladu typu jarní turnaj ve vybíjené se konal v doubravecké základní škole a byl určen zdejším žákům 8. a 9. tříd. Ten, kdo tuto větu pronáší, ani ten, kdo ji slyší nebo čte, se nemusí nutně nacházet v plzeňské čtvrti Doubravka, o které je řeč, ale pomocí kontextu se on i případní posluchači nebo čtenáři na Doubravku pomyslně přenáší. Podobně např. když se řekne skončily opravy židovského hřbitova v Teplicích – Řetenicích; představitelé zdejší židovské obce ho převzali včera, neznamená to, že by kdokoli z účastníků komunikace musel být právě v Teplicích, tam nás přenese zmínka o nich.

Musíme si při užití slov „tamější“ a „zdejší“ dát na něco pozor? Hrozí tu nějaké chyby?

Chyby ani ne, ale někdy se uživatelé jazyka pozastavují právě nad vhodností toho pomyslného přenesení pomocí přídavného jména zdejší. Nedávno jsem například zaznamenal dotaz, jestli je správné říct jedu do Lublaně studovat staré tisky do zdejší knihovny. Je zřejmé, že je tu využito už zmíněné schopnosti přenést se pomyslně pomocí kontextu na vzdálené místo. Z kontextu je ale na rozdíl od předchozích příkladů také naprosto zřejmé, že v Lublani dosud nejsem, a tak by asi bylo vhodnější užít jedu do Lublaně studovat staré tisky do tamější knihovny, protože pokud tam teprve směřuju, ještě jsem se tam nepřenesl ani pomyslně.

autoři: Martin Prošek , Stanislav Jurík
Spustit audio