Univerzální dorozumívací prostředek aneb lingua franca

Slovní spojení lingua franca označuje jakýkoli jazyk, který je v nějaké době využíván šířeji než jenom mezi jeho rodilými mluvčími. Obvykle ovlivňuje dobu, ve které lidé žijí, má vliv na ostatní jazyky, plní funkce univerzálního dorozumívacího prostředku.

V minulosti se vždycky linguou francou stal jazyk, který byl využíván pro mezinárodní obchod. Od 11. až do 19. století byla jako lingua franca, nebo arabsky sabir, označována směs arabštiny, řečtiny, italštiny, francouzštiny a španělštiny s velmi jednoduchou gramatikou, kterou se mluvilo ve středomořských přístavech, v severní Africe a na Středním východě. Arabové totiž všechny evropské národy hovořící jednotlivými románskými jazyky považovali za Franky. Odtud tedy pochází pojem „lingua franca“. Postupně se toto označení přeneslo i na jakoukoli jinou řeč používanou při mezinárodním obchodním a kulturním styku. Například v Evropě fungovala v raném novověku francouzština jako lingua franca v oblasti diplomacie.

Je angličtina lingua franca?

Angličtina je v současnosti skutečně chápána jako lingua franca v mnoha oblastech, například je jazykem mezinárodní vědy, obchodu, ale i technologického výzkumu a vývoje. Stala se jedním z úředních jazyků Evropské unie, takže funguje i jako jazyk diplomacie a v širokém kontextu i kultury. Někdy se o ní mluví jako o nástroji globalizace, ať už dobrém, nebo špatném smyslu slova. Je zřejmé, že propojuje národy a usnadňuje dorozumění v mnoha situacích.

Angličtina rozhodně není jediným jazykem, který v současnosti funguje na světě jako lingua franca. Kromě již zmiňované francouzštiny jsou dalšími jazyky, které fungovaly nebo fungují jako lingua franca v některém světovém regionu, třeba čínština pro celou oblast Asie, svahilština pro celou východní Afriku, nebo španělština, portugalština a ruština pro rozsáhlé oblasti bývalých kolonií a závislých území po celém světě.

K významu spojení lingua franca odkazuje i anglické přídavné jméno frank, které pochází z latiny, kde od raného středověku existovalo ve významu volný, svobodný, přímý a také hodnotný. Odtud také pocházel název Franků jako svobodného, nezotročeného národa. Lingua franca tedy znamená také řeč bez omezení, přímá mluva.