Všechny čtyři svíce na adventním věnci mají jména. Někdy i ta pátá
Jedním ze symbolů adventu se stal již v závěru minulého století opětovně adventní věnec nejčastěji ve dvou podobách - na stole se svíčkami nebo zavěšený na dveřích.
Slovo věnec má v jazyce průhledný původ, souvisí s všeslovanským slovesem vít, vinout, je to tedy něco menšího, co bylo uvito. Méně často možná přemýšlíme o tom, proč užíváme právě věnec. Tvar věnce představuje symbol věčnosti v mnoha kulturách, výkladů původu tradice najdeme také celou řadu. Právě jako symbol věčnosti klademe také věnce na hroby svých blízkých a že podobnou funkci plní i snubní prstýnek ve tvaru kruhu.
Čtyři svíce - 4 předvánoční neděle
Pojmenování svící je symbolické, vzniklo v církevním prostředí a v současnosti proniká i do běžného užívání. 1. svíčka je pojmenována Naděje, v církevním prostředí je nazývaná také svíce proroků nebo Izaijášova, druhá je Mír, neboli betlémská, třetí symbolizuje Přátelství, známe ji také jako pastýřskou. Poslední je Láska, andělská či Mariina svíce. Věřící často přidávají ještě svíčku pátou, obvykle bílou, nazvanou Kristova svíce neboli Kristus.
Slovo adventní ve spojení adventní věnec vyjadřuje vztahující se k adventu, užívaný v době adventu a pro psaní velkého počátečního písmena zde není důvod.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
