Výraz nicméně je užitečný. Nesmí se to s ním ale přehánět

Přestože slova nicméně a víceméně znějí podobně, jejich funkce v textu i způsob užívání jsou odlišné. Začneme slovem nicméně. V češtině se vyskytuje velmi dlouho, je doloženo už ve staročeštině jako náhrada latinského výrazu nihilominus. Slovo nicméně se původně používalo ve významu ne méně, stejně tak. V posledních dvaceti letech sledujeme, že se toto slovo užívá častěji jak v textech psaných, tak i mluvených.

Proč saháme po výrazu nicméně?

Z hlediska větné stavby je jeho užití výhodné, protože když jím spojíme dvě věty, slovosled druhé věty jím není nijak ovlivněn a mluvčí tedy nemusí měnit pořádek slov. Uvedu příklad z Českého národního korpusu: „Poslední otázkou odbočím od všeho, o čem jsme v rozhovoru mluvili, nicméně i nadále se budu držet krajského tématu.“ Poslední věta souvětí by mohla stát sama o sobě. Kdybychom na stejném místě použili např. spojku však, museli bychom pořadí slov změnit a dostali bychom souvětí Poslední otázkou odbočím od všeho, o čem jsme v rozhovoru mluvili, i nadále se však budu držet krajského tématu.

Pokud slovo nicméně použije jeden z účastníků diskuze v reakci na to, co řekl jiný diskutující, vyjadřuje tím částečný komunikační soulad. Dává svému partnerovi v komunikaci za pravdu, co se týče první části jeho tvrzení až po výraz nicméně a současně s ním polemizuje slovy, která řekne po tomto výrazu. Například: „Je pravda, že studenti mají dnes mnohem větší možnosti vycestovat do zahraničí, nicméně je třeba si uvědomit, že mnozí nenajdou odvahu vycestovat, takže počet uskutečněných zahraničních stáží roste mnohem pomaleji, než bychom očekávali.“ Tato funkce slova nicméně je výhodná při diskuzích, ve kterých nechceme tvrdě oponovat našemu partnerovi, ale přesto chceme upřesnit, doplnit nebo pozměnit to, co řekl.

Užívání častěji, než je vhodné

Slovo používají mluvčí i k tomu, aby naznačili navazování na bezprostředně předcházející, ale i vzdálenější prvky v textu. V této funkci často spojují výraz nicméně s dalšími prostředky textové soudržnosti. Například nicméně rád bych se vrátil k… nebo nicméně vraťme se k dotazu naší posluchačky. Nicméně zde přerušuje proud řeči, zakončuje určitou myšlenku, signalizuje změnu tématu, ale nepolemizuje přitom s předchozím textem. Musíme však dbát na to, abychom ho neužívali příliš často, aby se nestalo jen prázdným zvukem, parazitním slovem, které řekneme, abychom nemuseli ukončit větu a dát prostor jinému mluvčímu.